Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Mt 18,15-20) | 6. září 2026
Dnešní evangelium je o napomínání. Tak by to mohl někdo shrnout. Je, ale postupně zjistíme, že nejen o napomínání. Známe to všichni velmi dobře. Chyby na druhých vidíme mnohem intenzivněji než ty svoje. Někdo na ně rád upozorní, jiný se zdráhá. Někdo své blízké a sobě svěřené napomíná tak často, že to již mnozí neberou vážně. Jiný si zase řekne: „Proč já? Nechci konflikt. Ať tomu dotyčnému domluví někdo povolanější.“ Druhý postoj vypadá rozumně, ale nemusí to dopadnout dobře. Když vám doma třeba při vaření něco vzplane, můžete volat hasiče a spoléhat na pomoc odborníků, ale po jejich příjezdu už může hořet celá kuchyň. Možná by bylo rozumnější uhasit plamínek, když je ještě malý. Podobně to je s napomenutím. Když dobře a zavčas upozorníme druhého na jeho chybu, můžeme předejít velikým škodám.
Evangelium hovoří o procesu napomínání. O aktivní snaze o záchranu. Když ti někdo ubližuje, když se dopouští hříchu, řekni mu to. Ano, máme odpouštět, ale odpuštění neznamená nechat si všechno líbit. I Ježíš se při soudu obrací k člověku, který ho uhodí do tváře, a ptá se: „Proč mě biješ?“ Je důležité druhým říct, co nás v jejich chování a mluvení zraňuje, trápí a bolí. Ne v afektu, ale klidně. Ne bez rozmyslu plácnout, co mi slina na jazyk přinese, ale celou situaci nejdříve promodlit. Často máme z takového rozhovoru strach. Možná je jednodušší o křivdách někoho mluvit s jinými. Ale Boží slovo nás vyzývá, abychom šli právě za tím, kterého se to týká. Můžeme si vyprosit odvahu, můžeme prosit o vedení Duchem Svatým. Možná budeme překvapeni. A možná to dotyčný nepřijme, možná nás odmítne, ale už to ví a může (pokud bude chtít) o tom přemýšlet.
Evangelium dále vybízí ke spolupráci s druhými. Takový svědek může pomoci dvojím způsobem. Jednak nás může podpořit, když je nám ubližováno, ale také nám může pomoci otevřít oči a třeba si uvědomit, že i my někde děláme chybu. Kolikrát se stane, že si muž stěžuje na ženu, že je na něho nepříjemná. Ale když se ho zeptáte, jak se k ní chová a kolik času jí věnuje, zjistíte, že chyba není jen na její straně. A platí to i naopak. Proto je dobré se ptát, jestli někdy jen nesklízíme to, co jsme zaseli. A pokud ano, je potřeba začít pracovat na obou stranách. A oči nám v tom může otevřít jedině dobrý přítel, který nám nabídne pravdivé svědectví.
A tak se nebojme být nejen těmi, kdo své přátele v jejich těžkostech utěšují, ale i pravdivými svědky, kteří pomohou obnovovat a uzdravovat mezilidské vztahy. Ježíš nám slibuje, že ve všech poctivých snahách a uzdravení našich vztahů bude uprostřed nás.
