Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Lk 16,1-13) | 21. září 2025

Obvyklý výklad dnešního evangelijního úryvku jsme si připomněli v pátek. Ten se soustředí na vynalézavost správce, který si najde cestu k zajištění života po propuštění ze služby. I my bychom měli s podobnou horlivostí a vynalézavostí hledat, jak si zajistit život v Božím království.

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Povýšení svatého Kříže (Jan 3,13-17) | 14. září 2025

Kříž byl ve starověku symbolem utrpení a smrti. Změnilo se to až ve chvíli, kdy ho Kristova oběť povýšila na znamení spásy. Když si to křesťané uvědomili, začali se o Kristův kříž zajímat. Jako první ho hledala a nalezla při své pouti do Svaté země svatá Helena. Legenda praví, že nechala vykopat kříže z okolí Golgoty, a ten, u kterého se začaly dít zázraky, byl přijat jako pravý Kristův kříž. Stalo se tak 13. září roku 325 (máme letos výročí 1700 let). V roce 335 byl pak Kristův kříž slavnostně vyvýšen v Konstantinově bazilice postavené nad Božím hrobem stal a se hlavním symbolem křesťanů.

Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Lk 14,1.7-14) | 31. srpna 2025

Čtrnáctá kapitola Lukášova evangelia začíná zmínkou o uzdravení člověka, který trpěl vodnatelností. Ježíš ho uzdravuje o šabatu před zraky farizeů, kteří si na něj dávají pozor. Může to působit jako provokace, ale mohlo jít i o naléhavý případ. Třeba známý hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart zemřel v pětatřiceti letech a jako možný důvod jeho úmrtí se uvádí vodnatelnost vyvolaná streptokokovou infekcí. A léčení takové nemoci nesnese odkladu. Ježíš tedy pomáhá nemocnému a farizeům vysvětluje, že i oni by pomohli svému dítěti či zvířeti, kdyby spadlo o šabatu do nádrže, kde by mu hrozilo utonutí.

Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Lk 12,49-53) | 17. srpna 2025

Ježíš se blíží do Jeruzaléma, kde na něho čeká výkupná oběť – smrt na kříži. To je ten jeho křest. A oheň, který se má rozhořet, není oheň zhouby, ale oheň Ducha Svatého. Ví, že to bude událost, která prověří jeho učedníky. Být učedníkem, dokud se dějí zázraky a lidé Ježíše obdivují, je fajn. Ale být učedníkem ve chvíli, kdy mistra ukřižují a přichází pronásledování, je veliká výzva. Nejen pro učedníky, ale i pro jejich rodiny, které se ocitnou v ohrožení. Při pronásledování platí: Jeden hrdina a trpí celá rodina. Kolikrát se za totality říkalo: „Nechoď do kostela, uškodíš tím dětem nebo příbuzným.“ A byla to pravda. Lidé museli volit mezi vztahem k Bohu, nebo vztahem ke svým blízkým.

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Lk 12,32-48) | 10. srpna 2025

V Praze je kostel svatého Jakuba. Když do něho vstoupíme, visí po pravé straně useknutá ruka. Patřila zloději, který chtěl ukrást dary, které přinesli věřící k soše Panny Marie. Když se po nich natahoval, chytla ho socha za ruku a nepustila, dokud nepřišel místní farář. Ten se Madony ptal, co udělat se zlodějem a její odpověď se shodovala s tehdejším zvykem: useknout mu ruku. Může nám to připadat drsné. Ale ani tyto středověké tresty nenechavce neodradily. Ale i kdybychom veškerou zlodějnu vymýtili, zůstane jeden zloděj, který je nejhorší ze všech – smrt. Ta nás, jak se říká, jednou obere o všechno, co jsme měli na světě rádi.