Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Mt 15,21-28) | 16. srpna 2026
Velmi zvláštní úryvek. Jakoby za hranou. Jsme až pohoršeni z toho, jak Ježíš jedná. To není ten, kterého jsme si „vyobrazili“ (podobně jako třeba Ježíš s bičem v chrámu).
Několik pohledů. První – pohled historický. Učedníci reagují, ale ne ve prospěch té ženy. „Křičí tady… pošli ji pryč…“ Nejsou zralí na vyslání do celého světa. To všechno teprve přijde. Jsou zatím ve své kulturně-náboženské bublině. Ježíš je tady přece pro ně. Je to záležitost vyvoleného národa. Co je nám do nějakých pohanů?
Druhý – pohled osobního vztahu. Ježíš často udělá věci jinak. Něco, co nikdo nečeká. Tady… nedělá nic. Ježíš mlčí, ale ona zůstává. Je to ale jí víra, co roste. Je pro nás velkým vzorem. Kdo považuje Boha za automat, který vydá to, co si zasloužím, ten v takové situaci odchází, vzdává to. Biskup Pavel Konzul krásně řekl, že my křesťané jsme fanoušci, kteří ani po prohře neopouští svůj klub. Ba co víc, jsme v Ježíšově škole. A možná podobným mlčením pro nás chystá ještě něco mnohem většího.
Poslední – pohled ze života církve. Ještě před několika lety bylo nejčastějším tématem kněžských diskusí „křtít či nekřtít“. Tedy, jestli křtít děti rodičům, kteří nepraktikují svou víru. Rodiče při křtu slibují, že budou děti vychovávat ve víře, že je uvedou do živého vztahu s Bohem. A jak mohou něco takového splnit, když to sami v životě nenaplňují. Přesto je dobré se ptát, jak by v dané chvíli jednal Ježíš? Podle daného úryvku je nám jasné, že se nemáme s věcmi víry (tedy i křtem) podbízet. Ale pokud je opravdová touha udělat krok vpřed, je třeba jí vyjít vstříc.
Zde je třeba ještě říct, že každému křtu předchází příprava. Tu často odmítají nebo považují za přítěž ti, kteří ji nejvíce potřebují. Mám ale zkušenost, že právě taková setkání mohou oslovit, nebo i obrátit život vzhůru nohama. V tom nejlepším slova smyslu. Je proto dobré povzbuzovat ty, kteří se takovým přípravám snaží vyhnout. Povzbuzujte je. Je to pro jejich dobro. Někdy z takových setkání vyplyne i křest dosud nepokřtěného rodiče, nebo příprava na přijetí dalších svátostí apod.
Přijměme dnešní výzvu jako láskyplnou Boží provokaci, která nás učí, že nemusí být vše tak, jak bychom chtěli. Že to Bůh s námi myslí dobře, protože mu jde o růst naší víry. A nakonec, že Boží dary nemusí být jen pro ty, kteří si je na první pohled zaslouží.
