Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Mt 14,22-33) | 9. srpna 2026
Kardinál Špidlík v souvislosti s dnešním úryvkem evangelia vzpomíná kněze, který měl odpovědět na otázku: „Proč Ježíš dělá zázrak, při kterém se nikdo nenají, neuzdraví ani není osvobozen od zlého? Proč udělal zázrak, ze kterého nikdo nic neměl?“ Kněz se zamyslel a řekl: „Z Petrova neúspěšného chození po vodě neměl užitek jen jeden konkrétní člověk, ale mají z něho užitek všichni lidé, kteří se nad ním zamyslí. Ježíš ho nevykonal jen pro Petra a apoštoly, ale pro všechny, kdo žijí v neklidných časech a potřebují dodat odvahu a povzbuzení.“
Asi všichni občas prožíváme bouřlivá období, ve kterých to nemáme snadné. Co nám k tomu říká dnešní Boží slovo? Ježíš vyslal učedníky na neklidné moře, byl to jeho plán. Byl jim nablízku, i když je to vyděsilo. Promlouval k nim, aby je uklidnil. Když ho Petr vzal za slovo, nechal ho kráčet po hladině. A když Petr ztratil odvahu, zachránil ho.
Může nám to připomenout chvíle, kdy rodiče učí plavat svoje děti. Často si stoupnou do vody a lákají své děti, aby tam šly za nimi. Pro děti je to děsivé, ale pak se nechají přemluvit. Skočí do vody a snaží se plavat. A když jim po pár tempech dojdou síly, zachrání je rodiče ve své náruči. Děti se zbavují strachu a učí se důvěře.
A to je jeden z důvodů, pro který Ježíš tento zázrak vykonal. Tím zázrakem říká: Neboj se. Jsem ti nablízku. Vím o všech zkouškách tvého života a jsem v nich s tebou. Možná máš strach, myslíš si, že tě trestám. Ale já nepřicházím soudit. Jsem s tebou, protože tě miluji. Chci, abys slyšel mé slovo. Neboj se ho, jednej podle něj. Možná se ti to podaří jen na chvíli, ale i to ti bude povzbuzením. Když padneš, podám ti ruku a znovu tě zachráním.
Jeden manželský pár vyprávěl o svém bouřlivém vztahu, o tom, že se hodně a často hádali. Ze strachu přestali chodit na mši svatou. Když se jich kněz, který je oddával, ptal, proč je nevídá v kostele, řekli mu: „Copak my můžeme přijít Pánu Bohu na oči?“ A tak se s nimi začal scházet. Četli Písmo, modlili se a probírali obtíže manželství. Pravidelně je zpovídal. A po nějaké době se z bouřlivého soužití stala celkem poklidná plavba. Ale nešlo jen o jejich manželské soužití. Důležité bylo i to, že se naučili vnímat Ježíše. Přestal pro ně být někým, kterému nesmí přijít na oči. Stal se pro ně přítelem, který jim podává ruku ve chvílích, kdy se lidsky cítili nejhůře. Kdy se topili ve výčitkách a pocitech viny.
Bůh nás nepřišel potopit, ale naplnit plán, který s námi má. Hledejme jej, objevujme a Bohu důvěřujme, že nám pomůže.
