Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Mt 16,13-20) | 23. srpna 2026
Ve vatikánském státním znaku můžeme vidět dva zkřížené klíče. Zlatý a stříbrný. Ty jsou ostatně i na pozadí znaku každého papeže. V dřívějších dobách byly vnímány jako symboly moci. Ty hlásaly, že církev má právo rozhodovat v oblasti duchovní (zlatý klíč) i světské (stříbrný klíč).
Dnes můžeme vnímat zlatý klíč jako symbol víry v Krista, kterou církev žije a hlásá. A tato víra je klíčem k největšímu pokladu v celém vesmíru. K Boží lásce, která je vzácnější a ryzejší než zlato. A úkolem církve, úkolem všech pokřtěných je z tohoto pokladu Boží lásky čerpat a žít. K tomu nám pomáhá sedm svátostí. Ve křtu, biřmování, svátosti smíření, eucharistii, pomazání nemocných, manželství a kněžství můžeme zakoušet Boží lásku a péči. Od chvíle křtu nosíme všichni pomyslný zlatý klíček víry na krku a je jen na nás, jestli ho využíváme, jestli ve svátostech přijímáme rozmanité projevy Boží lásky.
Význam stříbrného klíče nám pomůže pochopit doba, ve které tento znak vznikl. Jednalo se o 14. století. V důsledku chladného počasí byla neúroda, hladomor a smrtící epidemie. Evropou zmítala stoletá válka. Mnoho lidí trpělo a umíralo. Stříbrný klíč vnímali tehdejší křesťané jako výzvu, úkol, pomoc lidem uspořádat společnost podle Ježíšova učení. Nám stříbrný klíč připomíná, že lásku, kterou přijímáme od Boha, máme proměnit ve skutky lásky vůči všem bližním.
Tento úkol ještě zesiluje další část evangelia, která hovoří o svazování a rozvazování. Tomu je potřeba dobře rozumět. Když se hovoří o církvi, tak si společnost někdy myslí, že křesťané jsou lidé, kteří jsou svázáni nejrůznějšími předpisy. Jejich život je nesvobodný a neradostný. Ale tak tomu není. Církev je povolána rozvazovat, to znamená osvobozovat člověka od zla. Na druhou stranu pak také prohlubovat jeho svazek, jeho pouto s Bohem. A to v duchu proroka Ozeáše, který pronáší toto Boží vyznání: „Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho… Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.“
Máme žít s Bohem provázáni láskou. Když se zeptáte zamilované, proč miluje, vyjmenuje mnoho důvodů. Řekne: „Miluji ho jeho vzhled, řeč, vůni, způsob myšlení, smích, pláč…“ Láska nachází mnoho důvodů, proč milovat. Tvoří mnoho provázků, které pak propojují životy milujících. A tak to má být i s námi a s Bohem. Čím více jsme otevření víře, vztahu s Bohem, tím více objevujeme, kolik toho pro nás Bůh dělá a s radostí ho pak v milování následujeme.
Dnešní evangelium není a zároveň je o moci. Není o moci, která vládne předpisy, příkazy a zákazy. (Ta když ovládne církev, stává se pro ni smrtelnou nemocí). Dnešní úryvek evangelia je o moci lásky, která když uchvátí lidské srdce, přináší uzdravení, pokoj, radost.
