Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní (Jan 2,13-25) | 3. března 2024
Pacta sunt servanda – smlouvy se mají dodržovat, závazky se mají plnit. Ale co když to někdo nedokáže? Většinou navrhuje, aby se smlouva upravila, změnila v jeho prospěch. V prvním čtení jsme slyšeli část smlouvy, kterou uzavřel Bůh s vyvoleným lidem. Nabídl mu svou ochranu, pomoc a přízeň, když bude dodržovat jeho zákony. Lid souhlasil. Ale ukázalo se, že není schopen smlouvu dodržet. Pravidelně ji porušoval.
A do toho vstupuje mimořádný projev Boží lásky. Bůh, který byl ve smlouvě vždy věrný, mění smlouvu ve prospěch nevěrného člověka. Neruší ji, ale rozšiřuje ji o projev láskyplného milosrdenství. Přichází s nabídkou, která je i pro nás stále aktuální. Poznej, lituj, odevzdej mi své hříchy a já ti dám odpuštění a nový život. Ne pro tvé zásluhy, ale pro mou lásku.
Očištění chrámu je prorockým znamením této nové smlouvy. Děje se blízko Velikonoc, jak říká Písmo. Při velikonoční oběti je nám spása daná zdarma, jen z veliké Boží lásky. Nemusíš za ni nic dávat, jen ji přijímat. Dovol mi, abych tě miloval, aby tě má láska proměnila a dala ti sílu milovat tebe i tvé bližní. To je poselství Ježíše Krista. Jen ho přijmout.
Silváno Fausti v komentáři k dnešnímu textu říká: „Každé náboženství má sklon zúžit vztah k Bohu na směnu: modlitby, dobré skutky a oběti slouží k tomu, abychom si zasloužili jeho přízeň. Chrám se tak stává místem obchodování s Bohem. S velikou zbožností se koná svrchovaná bezbožnost, které je schopen jen nábožný člověk.“
„S velikou zbožností se koná svrchovaná bezbožnost, které je schopen jen nábožný člověk.“ To je výstižná definice pokušení, které ohrožuje křesťany už dva tisíce let.
S dětmi jsme si již vysvětlili, že naším chrámem je místo, kde je Ježíš. Chrámem je tedy církev, kostel, ale také srdce každého věřícího. Ale my i v tomto chrámě podléháme pokušení obchodovat. Je to často projev našeho sobectví. Chceme prosadit svou vůli, a tak nabízíme Bohu různé úplaty, jen aby jednal podle nás. Nevěříme, že jeho vůle je pro náš život a naši spásu to nejlepší řešení. A když se prosazením svého dostaneme do problému, znovu přicházíme, abychom si Boha naklonili. Ale tak to nefunguje. Víra není obchod. Je to vztah. Vztah lásky, důvěry, odevzdání. Vztah, ve kterém se vzdáme zla, aby mohlo růst dobro.
Náš nový „chrám“ nemá být místem, kde s Bohem obchodujeme, ale místem, kde ho poznáváme a přijímáme dary. Prosme o to i při této mši svaté.
