Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a krve Páně (Jan 6,51-58) | 7. června 2026
Jedním z předobrazů eucharistie ve Starém Zákoně je mana. Je velmi zajímavé, co o ní říká Talmud (něco jako židovský katechismus). Mana byla dána lidu jako zázračný pokrm od Boha. Chuť této many byla podle Talmudu závislá na tom, jaký byl člověk, který ji jedl. Pro spravedlivého byla sladkým chutným pokrmem, pro člověka hříšného mohla mít hořkou chuť. Tento příměr můžeme vztáhnout i na eucharistii. Ne tedy co do vnější chuti ani co do větší či menší přítomnosti Krista. Ta je stejná a neměnná. Jde ale o užitek, jaká nám může přinést. Záleží tedy na každém člověku, co s námi svaté přijímání udělá. Opět nemyslím vnější postoj svatého přijímání, ale naši vnitřní úctu, upřímnost a odhodlání. A také, jak Boží obdarování využiji v dalších krocích života. V odpuštění, usmíření… jak v nás rozmnoží úžas nad Božím darem a ochotu ještě více utvářet rodinu Božích dětí.