Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní (Jan 3,14-21) | 10. března 2024
Dnes vidíme Nikodéma, který jako jediný z farizeů přichází, aby upřímně a s otevřeným srdcem naslouchal Ježíšovi. Ten mu sděluje důležité poselství: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království.“ Co to znamená, že se musíme narodit znova?
Když se milující mamince narodí dítě, opouští bezpečné zázemí a ocitá se uprostřed nebezpečného světa. Čekají ho dny velkého úsilí o přežití. Velkou útěchou mu je znovuobjevení zázemí maminčiny náruče a péče. Podobnou situaci zakouší každý člověk, který vyšel od Boha. Postupem času si uvědomuje touhu duše (po naplnění smyslu života), kterou chce naplnit. Tato touha nás přivádí k Bohu. Ne k Bohu, který se nám schoval, ale který nás zná, dávno před tím nás povolal a s otevřenou náručí nás vyhlíží. Proto se člověk musí narodit podruhé. Při prvním narození vstupujeme do nebezpečí světa. Při druhém zrození jsme obejmuti bezpečím Boží náruče.
Toto narození z Ducha je proces – cesta. Začíná přijetím svátosti křtu. Jinak touto cestou prochází člověk pokřtěný jako dítě, jinak ten, který přijme křest při plném vědomí, na základě vlastního rozhodnutí. Dětem při prvních krůčcích pomáhají rodiče a kmotři, tuto péči při křtu slíbili Bohu. My dospělí za své rozhodování neseme zodpovědnost sami. Slyšíme jednu z nejkrásnějších vět Písma svatého: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jak tedy o svou víru pečovat?
Už jsme o tom hovořili v pátek s dětmi. Vzděláváním, poznáváním Boha a společným životem s ním. Největšími pomocníky jsou: Bible, modlitba, svátosti a společenství církve (farnosti). O Velikonocích máme obnovit svůj křest tím, že vyznáme svou víru. A po celý čas postní doby se připravujeme na to, aby toto vyznání bylo opravdové a upřímné. Ptejme se tedy: Jak rozvíjím svůj Jak rozvíjím svůj vztah s Bohem? Jak se vzdělávám ve víře? Jak prožívám modlitbu? Jak prohlubuji svoji lásku k Bohu, k sobě, k druhým lidem? Jak k tomu vedu svého partnera a děti? Učím je znát a milovat Boha?
Lidé někdy říkají: „Máme toho moc, na kostel a Pána Boha nám nezbývá čas.“ Svět se pro ně nestal Božím darem, ale pastí. Dar, který nás měl vést k vděčnosti vůči Dárci, jsme si zbožštili. Připomeňme si tedy zmíněné „nové narození“. Jsme zrozeni pro svobodný život s živým Bohem. Ten, ač ho nazýváme Otcem, nás chce mateřsky obejmout a chránit. Dovolme mu to.
