Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Mt 5,13-16) | 8. února 2026
K dnešnímu evangeliu by se hodila hádanka pro děti: Je to slané a svítí to. Co to je? A odpověď by mohla být: učedník Pána Ježíše. Proč Ježíš sděluje svým učedníkům právě takové přirovnání? Mohli bychom také vzpomenout na pohádku Sůl nad zlato, která připomíná doby, kdy byla sůl cennější na nejdražší kovy.
Když tedy Ježíš hovoří o svých učednících jako o soli, říká tím mimo jiné, že jsme nesmírně vzácní. Má to však jednu podmínku. Musíme být „slaní“. To znamená spojení s Kristem. Být jako on. Z něho čerpat všechny ty blahodárné vlastnosti. Náš život musí mít chuť Kristova smýšlení a jednaní. A ne pachuť bezbožného života.
Dál hovoří o světle. Vy jste světlo světa. Ne „máte být“ nebo „měli byste být“, ale prostě jste světlo světa. Když nebudete svítit vy, bude to chybět. Jste nenahraditelní. Není to nějaký volitelný bonus, je to úkol každého pokřtěného.
A pak je tady zmínka o městě na hoře. Jednak to může být symbol Božího království, ke kterému putujeme, jednak jde o jakýsi ukazatel, maják. My jsme velvyslanci Božího království, my máme ukazovat směr. A opět… dokážeme to jen tehdy, když se nevzdáme Krista, když s ním budeme prožívat každý den. Když se nám daří, děkujeme mu a chválíme ho, když se nedaří, prosíme a všechno mu odevzdáváme.
Dále je zde symbol lampy na podstavci, lampy, která má osvěcovat, ne oslňovat. Neznamená to, že se máme postavit na podstavec a chlubit svými skutky. Máme svědčit o tom, co v našem životě udělal Bůh. Boží působení má skrze nás prosvítat na povrch. Máme být učedníky, kteří vysvětlují, jaké je to žít s Bohem. Slovo VY-SVĚTLIT je krásné, protože hovoří o světle, které osvítí neznalou mysl. A my máme být těmi kdo přináší světlo poznání Boha lidem, kteří nic o něm nevědí. Kteří žijí v temnotě, bez naděje.
Být světlem neznamená být dokonalí. Jsou různá světla. Může být světlo silné, studené, zářící do dálky, ale bude pro člověka nepříjemné. Naproti tomu světlo z ohně, který sotva plápolá, bude přitahovat, abychom si k němu přisedli a pozorovali ho. Takové světlo je symbolem malých láskyplných skutků. Takovému světlu se může podobat žena, která se trpělivě stará o nemocného, muž, který ochotně pomůže ve chvíli, kdy je to potřeba, matky a otce, kteří se ve skrytosti scházejí, aby se modlili za své děti a rodinu. Každá chvíle, kdy s Ježíšovou pomocí někomu odpustíme, s někým se usmíříme, věnujeme laskavé, povzbudivé slovo a upřímný úsměv jsou světlem, o kterém Ježíš hovoří. Kéž vyzařuje z života každého z nás.
