Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice (Mt 28,16-20) | 30. května 2021
Když dosáhne sportovec nebo umělec nějakého úspěchu a přebírá za to ocenění, obvykle děkuje svým rodičům, trenérům a různým přátelům, kteří mu pomáhali. Říká, že to je zásluha všech. Liturgie je v tom podobná. V posledních týdnech jsme oslavili zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Krista, seslání Ducha Svatého a dnes přichází slavnost Nejsvětější Trojice, která říká, že je to všechno společné dílo. Vítězství Syna i zázračné působení Ducha Svatého je dílem Trojjediného Boha.
Když někdo dosáhne úspěchu, zaslouží si ovace. Ale ty by měly být úměrné tomu, čeho dosáhl. Velký potlesk často sklízejí umělci a sportovci. Ale ještě větší díky by si zasloužili lékaři, kterým se podaří zachránit život člověka, vědci, jejichž objevy usnadňují život lidí, učitelé, kterým se podaří předat vzdělání další generaci, či rodiče, kterým se podaří dobře vychovat děti. Ti všichni se podílejí na šťastné budoucnosti našeho lidského společenství. A jim většinou nikdo netleská. Tento nevděk vládne nejen mezi lidmi, ale také ve vztahu k Bohu. I jeho málo chválíme, i jemu málo děkujeme.
A dnešní slavnost nám může pomoci se nad tím zamyslet a napravit to. Kdy jsem naposledy děkoval Bohu za všechno, co mi dává? Za život a nadání, které můžeme vnímat jako dar Otce, za vykoupení a spásu, které vnímáme jako dar Syna, za vedení, pomoc a sílu, které vnímáme jako dar Ducha Svatého. Jak děkuji za blízkost a lásku Boha jako takového? Je toho tolik, co by si zasloužilo potlesk.
Ale svou vděčnost můžeme vyjádřit i jiným způsobem. Jedna paní v domově důchodců říkala svým dětem, které ji přinesly k narozeninám obrovskou kytici růží: „Kdybyste mi raději každý den zavolaly. To by mě potěšilo mnohem víc, než když mi jednou za rok uspořádáte oslavu.“ Každodenní vztah lásky, zájem a věrnost, to je největší poděkování, které můžeme Bohu dát.
Tento vztah utváříme osobní modlitbou. Modlitbou, do které vložíme sami sebe. A když se nám někdy bude zdát, že nemáme patřičný čas, využijme modlitbu vskutku nejkratší. A zároveň modlitbu, která nám Nejsvětější Trojici připomíná. Tou je znamení kříže, když ho vykonáme s plným vědomím a s úctou, nebo nejkratší chvála: „Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.“ Kéž jsou tyto dvě naše modlitby vždycky oslavou Boží. Kéž se nám v každé chvíli daří budovat a prohlubovat vztah s Trojjediným Bohem.
