Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí (Mk 6,1-6) | 4. července 2021
„Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“
V jedné pohraniční farnosti byla nedělní mše svatá. Byl tam kněz a muž, který kostel vždy otevíral. Jinak nepřišel nikdo. Kněz přečetl dnešní úryvek evangelia, podíval se na onoho muže a povídá: „Tady to vypadá, jako by se přímo zde Ježíš narodil.“
Často si stěžujeme, že náš národ Ježíše nezná, že za to může období komunismu. Může, ale proč se i my sami v dnešní době a dobrovolně stavíme do stejné pozice? Tím myslím do pozice, kdy Bohu určíme patřičné meze, kde smí být, a ostatní oblasti života mu uzavřeme. Kostel se kolikrát stává jakousi rezervací, kde smí Bůh být, ale už ne místem, kde nám smí mluvit do života – místem setkání, odkud jde s námi do našeho domova.
Celý problém u Nazareťanů byl v tom, že Ježíše znali od mala. Měli ho za hodného, šikovného a zbožného chlapce. Nic víc od něho neočekávali, měli ho zařazeného. On byl tím, který je měl poslouchat, ne tak aby jim mluvil do života. Možná slyšeli o jeho velkých zázracích, které konal jinde, možná i záviděli, ale sami od něho nic nečekali.
Podobný postoj na sebe bereme i my, když zapomeneme, proč chodíme do kostela, když je pro nás důležité všechno kolem, výzdoba, zpěv, co má kdo oblečené, … ale Ježíš na oltáři a ve svatostánku naši pozornost postrádá. Bůh chce s člověkem spolupracovat. Vždy tedy záleží na tom, co očekáváme, co vyhledáváme, zda si vážíme všech darů, které Ježíš přináší. Tehdy on může pro nás (a s námi) činit velké věci.
Na jednom zájezdě žádali věřící lidé organizátory, aby jim v neděli umožnili návštěvu mše svaté. Těm se do toho moc nechtělo a ptali se: „Proč chcete jít na mši v cizině, když jí stejně nebudete rozumět?“ A dostali odpověď: „Obřad může být trochu jiný a jazyk nesrozumitelný, ale Ježíš je stejný. A když se s ním ve mši svaté setkáme, on rozumí nám a my jemu, a to je to nejdůležitější.“
Nezůstávejme jen na povrchu, jděme do hloubky. Mějme oči s vděčností otevřené pro vše, čeho se nám dostává. Mějme touhu, kterou Bůh může naplnit.
