Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Mt 13,24-43) | 19. července 2026
Dnešní evangelijní úryvek říká, že zlo ve světě a v našich životech rozsévá Boží nepřítel. Je těžké mu v tom zabránit a je potřeba se s tím nějak vyrovnat. A je zajímavé, že nás Ježíš nevede k ráznému boji, ve kterém bychom zlo svým úsilím vykořenili, ale ani k rezignaci. Vede nás k trpělivosti a odevzdanosti do Božích rukou.
Salesián Libor Všetula si v rozjímání nad dnešním úryvkem všímá toho, jak dělníci chtějí bojovat s plevelem, ale hospodář jim v tom brání. Říká, že i my někdy cítíme potřebu bojovat se vším plevelem světa. Jakoby každý problém, který vidíme, byl úkolem našeho života. Ale Ježíš nás zastavuje. Ne všechno, co tě trápí, je tvůj úkol. Bůh ti nesvěřil celý svět, svěřil ti tvoje vlastní pole, tvoje vztahy, tvoje srdce. Dobro, které můžeš ve svém okolí vykonat. Člověk může strávit život tím, že bude řešit všechno kolem sebe, a přitom zanedbá to jediné, za co má odpovědnost. Vyčerpání nevzniká z množství práce, ale z toho, že neseme úkoly, které nikdy nebyly naše. Ptejme se proto v modlitbě: „Co ode mě, Bože, očekáváš, k čemu jsi mi dal schopnosti a čas?“
Nepřítel nás natolik zaměstná negativními zprávami, které nás rozčilují nebo skličují, že nám pak nezbude síla vidět a konat dobro a radovat se z něho. Je čas prázdnin, dovolených, odpočinku. Odložme a odpočiňme si od všeho, co není náš problém. Nejsme tady proto, abychom se trápili nad plevelem, jsme tady proto, abychom se radovali z rostoucí pšenice a pečovali o ni.
A to nás vede k našemu políčku, k našemu srdci. Někdy i ve svém životě vidíme jen to špatné. Možná nás tak vychovali. Možná nás nikdo nechválil, ale jen pokazoval na chyby. Ale Bůh v našem životě nevidí jen plevel. On tam vidí pšenici a chce, aby v nás rostla a přinesla užitek. Nemarněme čas tím, že se budeme trápit tím, co všechno v nás není ještě dokonalé. Radujme se z toho, co už se nám daří, a to rozvíjejme. Z čeho se na tobě raduje Bůh? Co dobrého v tvém životě v poslední době vyrostlo? Na to mysleme a za to děkujme dnes při mši svaté a každý den, když ráno vstaneme.
Přijímejme a dál rozsévejme semínka dobra. Třeba tím, jak jsme si v minulých nedělích říkali, že budeme věnovat pozornost Božímu slovu. Nebo tím, že se necháme uzdravovat a posilovat svátostí smíření a eucharistie. I malé zrníčko pravdy a lásky může vyrůst do plné velikosti a krásy a proměnit celý náš život. Na začátku každého velkého a svatého života je Bůh, který říká: „Miluji tě takového, jaký jsi. Miluji tě takovou, jaká jsi. S pšenicí i plevelem, dobrem i zlem ve tvém srdci. Má láska je trpělivá. A když se na ni budeš soustředit, tak tě časem uchvátí natolik, že pro zlo už nezbude v poli tvého srdce žádné místo.“
