Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle velikonoční (Jan 21,1-19) | 4. května 2025
Událost dnešního evangelia je velmi silná. Jedná se o jedno ze setkání se Zmrtvýchvstalým. Jde o nenápadný vstup Ježíše do života učedníků, o výzvu a urovnání vztahu se Šimonem Petrem. Ježíš jim neříká, co dělají špatně, ani jim nevyčítá, že toho dělají málo. Jen je něžně pozve, aby svůj život žili s ním, v jeho blízkosti. Pak vyzve Šimona, aby přijal odpuštění a vyznal svou lásku. Zve je k následování a obnovení vztahu s ním. Stejně jsme zváni i my, abychom přijali odpuštění a vyznali mu svou lásku. Jak to udělat? Odpovězme si příběhem.
Jeden kněz měl přednášku na téma „odpuštění a láska“. Na úvod vzpomínal na své mládí. Když jsem byl jednou u zpovědi, dostal jsem za pokání přečíst si úryvek z Janova evangelia o usmíření Petra s Ježíšem. Pak jsem měl podobně jako Petr vyznat Ježíšovi lásku. Pokání jsem ještě v kostele svědomitě splnil. Přečetl jsem Písmo a v modlitbě jsem řekl Ježíšovi třikrát, že ho miluji. Když jsem pak odcházel domů, srazil jsem se ve dveřích kostela s nějakou starou paní. Chtěl jsem se jí omluvit, ale než jsem to stihl, paní se na mě usmála. To neměla dělat. Chyběla ji totiž většina zubů a já se tak lekl, že jsem rychle zmizel. Ještě jsem se z toho setkání nevzpamatoval, když mě vytrhlo ze zamyšlení dítě, které na ulici hlasitě křičelo. Pomyslel jsem si, jak jsou dnes děti nevychované, a obešel ho velkým obloukem. Když jsem přišel domů, měla pro mě máma nachystanou večeři. Vzal jsem si ji k sobě do pokojíku a tam ji konečně v klidu snědl. Šel jsem spát a zdál se mi zajímavý sen. Přišel ke mně Ježíš a ptal se: „Proč jsi nesplnil pokání?“ Byl jsem překvapený a odpověděl jsem: „Pane, já se přece pomodlil!“ Na to Ježíš řekl: „Ale ty jsi mi měl vyznat lásku.“ Já mu zase odpověděl: „Ale já ti ji vyznal, třikrát jsem řekl, že tě miluji.“ Ježíš se na mě podíval a zeptal se: „A myslíš, že to stačí?“ Řekl jsem mu: „A co bys chtěl ještě víc?“ Na to Ježíš odpověděl: „Aby ses na mě usmál, když se se mnou srazíš ve dveřích, abys měl pochopení, když budu strachem křičet, abys mi poděkoval za připravené jídlo a odměnil mě tím, že se mnou povečeříš. Neodbývej mě svými slovy, toužím po tobě a po každém tvém projevu lásky.“
Bůh i nám odpouští hříchy, každodenně nás obdarovává. Projevuje nám tak svoji lásku. A my mu můžeme poděkovat tím, že budeme projevovat pozornou lásku všem, které nám posílá do cesty. Jsme pozváni k následování. A následovat znamená jednat podle Ježíšova příkladu a konat pro něj konkrétní skutky lásky.
Minulou neděli jsme si říkali, že nás papež František vedl k tomu, abychom z církve udělali společenství, jednu velkou rodinu. A pozorná láska, se kterou prokazujeme skutky milosrdenství sobě navzájem, je k tomu nejlepší cestou. Prosme dnes při mši svaté, ať dokážeme v druhých vidět Krista, a svými slovy i skutky mu projevujme svou vděčnost za všechno, co pro nás stále dělá.
