Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů naší farnosti (Mt 16,13-19) | 28. června 2026
Pro dnešní den zaznělo výslovné přání, aby byla promluva krátká. A jelikož jsme se už připravili při páteční mši svaté, dovolte mi nyní jednu myšlenku.
Liturgie našeho patrocinia nám staví před oči dva sloupy církve – sv. Petra a sv. Pavla. Jsou to ale zároveň apoštolové. Apoštol znamená poslaný, to o našich světcích platí také dokonale. Jak rozsáhlé a namáhavé cesty podnikli bez dopravních prostředků a všech nám známých vymožeností. Zvláště u sv. Pavla si stačí vzít mapu těchto cest. Kam cestovali? Za krásou přírody? Určitě také. Ale jejich hlavním motorem bylo vědomí toho, co mají, pokladu víry, který mohou přinést druhým. Všude kam přišli, ukazovali na sobě, jak žijí a mluví křesťané.
Je příznačné, že i nás čeká čas prázdnin, kdy se celé rodiny vydávají na cesty, na dovolenou. Při takových dnech odpočinku klademe důraz na to, co si přivezeme, jaké zážitky, odpočatou mysl či památky z cest. Ale neméně důležité je i to, co po sobě zanecháme. Co zanecháme na těch, s nimiž se setkáme, se kterými budeme trávit čas. To, že spolu trávíme více času, nese riziko, že si časem půjdeme na nervy, ale také velkou příležitost být jeden druhému misionářem. Můžeme být misionáři tím, jak sami budeme jednat, rozhodovat se, mluvit…
Sv. Jan Bosco vybízel: „Vychovávejme sami sebe před dětmi.“ A právě na tomto principu postavme naši prázdninovou misii. Poroučejme co nejméně, ale sami buďme tou největší učebnicí křesťanského života a lásky. Správná poslušnost je z lásky, ta se počítá, to je skutek, který má před Bohem hodnotu. To jediné je křesťanů hodné.
Snažme se společně, abychom v těchto měsících byli jedni pro druhé apoštolové, nositelé pokladu víry.
