Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Mk 9,30-37) | 19. září 2021
Znáte ty situace, když si děti někde hrají a najednou je tam naprosté ticho. Dá se předpokládat, že kují pikle. Nebo se lidé baví, přijdete mezi ně, a hovor náhle utichne. Téma hovoru asi nebylo k dobru věci. Konečně i Adam s Evou v biblickém příběhu se jdou před Bohem schovat. Mají strach.
Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Mk 7,31-37) | 5. září 2021
Vstoupili jsme do nového školního roku, a tak začneme i dnešní zamyšlení ve škole.
„Proč nemáš domácí úkoly?“ ptá se paní učitelka svého žáka.
„Protože mám postižené rodiče.“ odpovídá zkroušeně žák.
„Ty máš postižené rodiče?“ diví se učitelka.
„Ano. Maminka říká, že tatínek je hluchoněmý. Protože když mu říká, co má doma udělat, tak neslyší, a když se ho pak ptá, proč to neudělal, tak nemluví.“
„A co je mamince?“ ptá se dál paní učitelka.
„Ta od mládí špatně vidí.“
„Špatně vidí?“
„Ano, každý den to říká: ‚Že já byla tak slepá a brala si ho!‘“
Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Mk 7,1-8.14-15.21-23) | 29. srpna 2021
Je zajímavý jev při svátosti smíření, když někdo přijde po roce a více, má pocit, že nemá žádné velké hříchy. Snad jen to, že v pátek občas jedl maso. Takový člověk si není ničeho zlého vědom, je vlastně sám se sebou spokojený a žádné hříchy si nepřipouští. Je to snad projev svatosti? Tušíme, že jistě ne. Zmíněný hřích není ničím závažným oproti tomu, co si dotyčný neuvědomuje. Podobně jsou na tom i farizeové, kteří zkoumají malichernosti, ale velkého nebezpečí a zla ve svém nitru si nevšimnou. A proto je Ježíš napomíná.
Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí (Mk 6,30-34) | 18. července 2021
Jedna anekdota vypráví o tom, jak si povídají farníci: „Máme skvělého nového kněze.“ „Vážně? Někteří říkali, že mluví dlouho, monotónně a nezáživně.“ „To je právě bezva. Naše děti nikde neusnout tak rychle, jako při jeho kázání.“
Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mk 9,2-10) | 28. února 2021
S dětmi jsme již uvažovali nad událostí dnešního evangelia. Řekli jsme si, že Ježíš prozářil nejen dané místo, na které vzal tři ze svých nejbližších, ale hlavně je samotné. A to pro chvíle náročné a těžké, které je čekaly. A stejně jako apoštoly tenkrát je Bůh připraven prozářit i naše srdce a osvítit i naši mysl, když mu budeme nablízku.
