• Duchovní slovo

    Živé slovo

    Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Lk 1,1-4;4,14-21) | 23. ledna 2022

    Právě jsme slyšeli dva úryvky z Lukášova evangelia. Oba jsou pro nás důležité. Ten první je úplný začátek evangelia, kterému po celý tento liturgický rok budeme naslouchat. A proto je důležité si říct, proč vlastně máme Lukášovo evangelium. Z jeho slov je zřejmé, že už nějaká evangelia naspaná jsou, tak proč píše další? Chce být lepší než Marek nebo přetáhnout posluchače na svou stranu? Vůbec ne. Chce podat osobní svědectví. To je adresováno jistému Theofilovi, což nemusí být jeden konkrétní člověk, ale konkrétní posluchači jeho vyprávění. Theofil v překladu znamená „ten, který má rád Boha“. A každému takovému chce Lukáš předat svědectví o Kristu. Jedná se o spolupráci s Bohem. Bůh použil Lukášovo rozhodnutí, námahu i umění, aby nám toto slovo předal. A podobně spolupracuje s dalšími autory, aby se nám mohl dát poznat, aby mohl vzniknout tento komunikační most mezi Bohem a člověkem.

  • Duchovní slovo

    Poznávat, radovat se a svědčit

    Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle po Narození Páně (Jan 1,1-14) | 2. ledna 2022

    Opět slyšíme prolog Janova evangelia. Ten se dříve četl na konci každé mše svaté, tak nebude problém jej nyní vyslechnout dvakrát po sobě. Úryvek končí slovy: „Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To je svědectví evangelisty Jana a jeho přátel, se kterými prožil život s Kristem. Když psal Jan tato slova, byl již stařec pokročilého věku a věděl, že se blíží jeho poslední pozemská hodina. Ale jeho duši nesvíral strach ze smrti. Naopak, těšil se na setkání s Kristem na věčnosti. Poté, co viděl a zažil Kristovu slávu pozemskou, těšil se na jeho slávu nebeskou. Kdo spojí svůj život s Kristem na zemi, těší se na jeho pokračování ve věčnosti.