Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Mt 4,12-23) | 25. ledna 2026
Každý člověk má v životě nějaké vzory, od kterých se učí a které následuje. Nejprve ve svých rodičích, pak v učitelích, vedoucích kroužků a časem v různých osobnostech. I v duchovní oblasti máme vzory. Prvními učiteli života víry bývají často prarodiče, pak katechetky v náboženství, vedoucí společenství a kněží. Ode všech se učíme, jak rozvíjet svůj vztah s Bohem. A je přirozené, že v průběhu života přecházíme od jednoho vzoru k druhému.
Podobně tomu bylo i s učedníky v evangeliích. Někteří byli nejprve žáky Jana Křtitele. On byl jejich duchovní vzor a průvodce. Když při Ježíšově křtu u Jordánu představil Ježíše jako Božího Syna, ukázal svým následovníkům nového „rabiho“ – učitele. Když byl později zatčen, nemusel mít o své učedníky strach, protože věděl, že jsou v dobrých rukou.
Dnešní úryvek uvádí čtyři jména: Šimon, Ondřej, Jakub a Jan. Z Janova evangelia víme, že Ondřej přivedl k Ježíšovi svého bratra Šimona – Petra. A když je pak Ježíš navštěvuje, jak jsme slyšeli v dnešním úryvku z Matouše, povolává spolu s nimi k sobě i Jana a Ondřeje.
Evangelium ukazuje, že Bůh jako první hledá člověka. Ale musí to být vzájemné. I do člověka jako takového byla vložena touha po Bohu. Bůh tedy čeká i na náš krok. Tak může vzniknout úžasné přátelství Učitele a jeho učedníka. Je to přátelství, které přesahuje hranice našeho pozemského života.
Abychom tento vztah dobře žili, potřebujeme reálnou inspiraci – na dálku i nablízko. Víme, jak povzbuzoval takový papež František, ale stejně důležitý může být někdo, kdo sedí vedle mě v kostele, kdo je třeba „neviditelný“, ale vytrvale se za naše společenství modlí. Každý je povolán, aby byl inspirací pro druhé. Modlitbou, nasloucháním, povzbuzením, s kým mohu pohovořit o svých starostech a pochybnostech, kdo mi řekne, že už také prožil to, co prožívám já…
Třetí neděle v mezidobí je Nedělí Božího slova, tak to stanovil papež František. A my si dnes můžeme připomenout, že je to právě Boží slovo, které ozařuje naši temnotu. Skrze Písmo k nám promlouvá Bůh jako ke svým učedníkům, abychom se i my mohli stát inspirací pro druhé. Můžeme oslovit nevěřící, nebo již věřící více vtáhnout do Boží péče.
Jedna krásná myšlenka říká: „Bůh po nás touží, protože nás miluje, a my toužíme po Bohu, protože toužíme být milováni.“ Kéž se tyto naše touhy zase o něco více naplní.
