Text k zamyšlení u příležitosti 10. neděle v mezidobí (Mk 3,20-35) | 9. června 2024
Dnešní evangelium začíná zajímavou scénou rodinného nepochopení. Ježíš učí a dělá něco, co nezapadá do jejich představ o zbožném životě, a tak přicházejí, aby se ho zmocnili, „uklidili“, aby nedělal ostudu. Jeho putování, setkávání s pochybnými lidmi, učení novým věcem, zázraky, které mění lidem život a následují ho, to všechno bylo pro mnohé tradiční židy nepřijatelné.
Dnes jsme Ježíšovými příbuznými my. A vzorec lidského jednání je stále stejný. Přejeme si, aby náš zbožný život poklidně plynul. Ať nás Bůh chrání před problémy a nechce po nás žádné mimořádné nasazení, skutky či dokonce oběti. Máme schéma, jaké zbožné skutky udělat, abychom naplnili svou náboženskou představu a povinnost.
Ale Bůh je připraven dělat v našem životě velké věci. Ty ale nevykoná, protože se my bojíme. Co kdyby chtěl víc naší pozornosti, našeho času? Či dokonce abychom mu věřili a následovali ho? A najednou jednáme stejně jako Ježíšovi současníci: „Ať neblázní a podřídí se tradici, kterou jsme si tak pracně vybudovali!“ Z praxe ale víme, že Ježíš se nenechá spoutat. Působí vytrvale dál a nenechá se omezovat tím, že s ním nespolupracujeme. Když o něho nestojíme my, dává těm, kdo o jeho dary stojí.
Pak zde máme téma velké lži… pomluvy, kterou rozšířili zákoníci. Nejen že s Ježíšem nespolupracují, dokonce ho nenávidí. A všechny jeho velké činy, které jsou zřejmé a nelze s nimi soupeřit, očerňují pomluvou, chtějí je přispat zlému duchu.
Ježíš na to odpovídá podobenstvím, které ukazuje nesmyslnost nařčení. Navíc… Satan v překladu znamená žalobce. A žalobci v dnešním evangeliu jsou právě učitelé zákona. Tedy oni obžalovávají Ježíše a snaží se rozdmýchat nenávist k němu, oni jednají metodikou zlých duchů.
Do třetice zde máme varování před rouháním se Duchu Svatému. Co to je za hřích? Ježíš přišel, protože nás miluje a chce nás zachránit. Ale když jej někdo označí za nepřítele, podřezává větev sám pod sebou. Odmítá podanou ruku záchrany. Duch Svatý je láska, kterou nás Kristus miluje a objímá. Kdo před ní staví zeď nenávisti, ocitá se ve svém vlastním vězení. Vidíme nebezpečí lži, kterou v nás chce Boží nepřítel postavit propast mezi námi a Bohem. Propast strachu a nenávisti. Jak jsme to slyšeli v prvním čtení. Jak se tomu bránit? Jen ten, kdo žije s Bohem, ví, jaký Bůh doopravdy je. A kdo Boha zná, důvěřuje mu a hledá jeho vůli. Jen tak můžeme být dobrou Ježíšovou rodinou.
