Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Zjevení Páně (Mt 2,1-12) | 4. ledna 2026
Postupně se díváme (ještě znovu) na některé betlémské postavy. Po svatém Josefovi jsme si na Nový rok řekli, že podle příkladu Panny Marie máme svůj život proměnit v Boho-službu. Nyní, o slavnosti Zjevení Páně, se díváme na mudrce. S dětmi jsme probrali základní význam jejich třech darů. Dnes si na mudrcích můžeme uvědomit tři důležité rozměry života jako Boho-služby. Tím prvním je putování, druhým klanění a třetím obětování.
Putování není výlet. Cílem výletů bývá objevování světa, cílem pouti je objevování Boha a jeho tajemství. Takové Putování stojí čas a námahu. Lidé kráčí často i několik měsíců a odměnou jim bývá urovnání života a přiblížení se k Bohu. Zajímavé svědectví o tom podává pater František Lízna, který během svého života prošel na poutích celou Evropu. V roce 2006 se vydal na jednu dlouhou pouť i přesto, že trpěl rakovinou v pokročilém stadiu. Každý den se modlil za jednoho z přátel nebo z lidí, kteří mu ublížili. Po návratu lékaři zjistili, že se během poutě uzdravil. O svém putování napsal několik knih.
Ale různé zázraky lidé zakouší i na kratších poutích. Možná je to tím, že při putování jsme zranitelní a intenzivněji vyhledáváme pomoc Boží. Lépe ji vnímáme a více se z ní radujeme. Ale i každodenní všední život můžeme žít v duchu putování. V čem to spočívá? V tom, že nespoléháme na sebe a svá rozhodnutí, ale žijeme v odevzdanosti do Božích rukou. Ptáme se, kudy nás chce vést. Ať se stane cokoliv, přijímáme to jako Boží výzvu. Dobré i zlé. Žijeme s vědomím, že na nic nemáme nárok, ale že všechno je veliký dar.
Když při putování prožijeme s Bohem velké věci, není nám zatěžko před ním pokleknout a klanět se mu. Život není jenom o tom, že si vyprošujeme a přijímáme Boží pomoc, ale také o tom, že za ní s úctou děkujeme. Modlitba díků a chval je důležitá pro náš vztah s Pánem. Buďme vděční a projevujme to v modlitbě.
Třetí věc, nad kterou se na závěr zamyslíme, je oběť. Obětovat znamená něco nenávratně odevzdat. Králové obětovali zlato, kadidlo a myrhu, ale proti nim stojí Ježíš, který pro nás obětuje svůj život. Otázka zní: Co my obětujeme pro něho? Dokážeme mu nabídnout svůj čas, své prostředky? Vkládáme své nadání a síly do služby jemu? Služba Bohu a jeho království nám zabere čas. A toho mají moderní lidé málo. Těžko se proto vzdávají své práce, zábavy či druhých lidí, aby mohli být s Bohem, či pro něho něco udělat. Tato oběť má ale svůj smysl. Když se někdy v životě ohlédneme, tak zjistíme, že jsme s některými lidmi a záležitostmi ztráceli svůj čas úplně zbytečně. Nic dobrého z toho nevzešlo. Ale čas „ztracený“ s Bohem pro nás bude v konečném důsledku vždycky zisk. Chvíle prožitá s ním a pro něho přinese pokaždé požehnání.
Mudrci, kteří, jak čteme v Písmu, oplývají moudrostí, putují, klanějí se a obětují – nabízejí Bohu své dary. Tak co myslíte, přidáme se k nim?
