Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mt 2,1-12) | 11. ledna 2026
Na úvod dnes bude aktivita „najdi dva rozdíly“. Přečtu evangelijní úryvek ještě jednou, a to v překladu Bible Kralické. A vy můžete sledovat, v čem se liší od liturgického textu.
Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho. Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho. A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.
Všimli jste si rozdílů? Kralický překlad zdůrazňuje, že Jan Ježíšovi „velmi zabraňoval“ ve vykonání křtu a Ježíš mu vysvětluje, že se sluší „abychom plnili všelikou spravedlnost“. To jsou dva zajímavé detaily.
Když se čte o Ježíšově křtu, vybaví se mi, jak jsme na pouti v Izraeli doputovali k řece Jordán. Je to místo, kde se člověk rád osvěží. Při jedné pouti jsme dokonce zažili skutečný křest jedné naší poutnice. Byla pokřtěna opravdovým ponořením. Mnozí také obnovovali svůj křest opětovným litím vody na hlavu. Šlo tedy nejen o osvěžení fyzické, ale duchovní. Takové duchovní osvěžení můžeme zakoušet pokaždé, když se ponoříme do modlitby. Je to osvěžení od světského pachtění, znovupřijetí Ducha Svatého. A toto všechno nám řeka Jordán může připomenout.
Vraťme se ale k úryvku, který více než osvěžení ukazuje na boj. Na výměnu názorů mezi Ježíšem a Janem. Jan nejprve Ježíšovi brání. Věří, že je to Ježíš, kdo má rozdávat. A právem. Ale Boží plán je jiný. Ježíš říká: „Ne, ne, ty pokřtíš mě.“
Podobnou věc můžeme někdy prožívat i my v modlitbě. Víme přesně, co chceme, co by Bůh měl udělat, ale on nás místo k odpočinku vede k zápasu. Místo darů dostáváme úkoly. My prosíme: „Pane dej mi více víry,“ a on nás pošle na cestu, kde svou víru musíme projevit. Prosíme: „Pane dej mi více lásky,“ a on k nám pošle člověka, kterého je těžké milovat. Prosíme o odvahu, a objeví se zkouška, ze které jde strach – třeba vážná nemoc. Místo darů přichází výzvy. Ale když se nelekneme a vykonáme „všelikou spravedlnost“ (jak říká Kralický překlad), je nám odměnou nové, hlubší poznání Ježíše a prohloubení našeho vztahu s ním.
A možná ještě jedna myšlenka, kterou si dnes můžeme vzít jako inspiraci: To, po čem Jan nejvíc touží, musí dát Ježíšovi. To je Boží vůle, říká evangelium. A může to být pobídka i pro nás. To, co nejvíc potřebujeme my, udělejme pro své bližní, jako bychom to konali pro Krista. Toužíme po vlídném slovu, chvíli pozorného naslouchání, pochvale a povzbuzení? Po nějakém dárku, laskavosti? Nečekejme, až nám to někdo dá, ale sami začněme rozdávat. Ne proto, že musíme, ale proto, že můžeme. Můžeme být jako Jan Křtitel a splnit vůli Boží všelikou spravedlností. Kéž se nám to ke cti a slávě Boží daří.
