Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle velikonoční (Jan 17,20-26) | 1. června 2025
Víte, kde zazněla slova dnešního evangelia? Ve večeřadle, při poslední večeři. Je krásné, že nás při dnešní slavnosti zvou liturgické texty právě sem. Ježíš vysvětluje svým učedníkům mnoho věcí. A na závěr, těsně před odchodem do Getsemanské zahrady, pronáší modlitbu k Otci. V ní mimo jiné zaznívá krásná věta, přání, touha: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal…“ Chce, abychom byli s ním.
V uplynulém týdnu jsme mohli prožít velkou slavnost – Nanebevstoupení. Kristus zvítězil nad smrtí. Vstoupil do slávy a nás zve, abychom jako jeho bratři a sestry, jako děti nebeského Otce vystoupili s ním na stupně vítězů a společně se radovali. Jak přijmout toto pozvání?
V dnešním úryvku je jedno z klíčových slov sloveso poznat. Zazní tam pětkrát. Poznávat, zakoušet Boží dobrotu, lásku a svatost je hlavním cílem našeho duchovního života. V duchu židovského talmudu bychom mohli říci: dobrým se stává člověk, který poznal skutečné dobro, milujícím se stává ten, kdo poznal opravdovou lásku, svatým se stává ten, kdo poznává Svatého, budiž pochválen navěky.
Na každý pád musíme vstoupit do spolupráce. Abychom mohli naplnit Ježíšovu touhu – být s ním ve slávě, musíme čerpat z jeho přítomnosti nyní. Dvanáct dětí dnes začne čerpat z bohatství dalších dvou svátostí. My je doprovázíme a modlíme se za ně. A neměli bychom přestat. Stejně i za ty loňské, předloňské… Za další generace se můžeme a máme modlit, ale také sami být vzorem – příkladem. Na hrubé mši svaté budu všem rodičům a prarodičům nabízet čtyři takové inspirace, nabídněme si je i my nyní.
- Lidskost: Protože Boží věci předpokládají přirozenost, prosím, učme sebe i další generace základním hodnotám, jako je úcta k druhým, ohleduplnost. Umět poprosit, poděkovat, požádat o odpuštění. I když je to v dnešní době opravdu vzácnost.
- Příklad: Mějte na paměti, že děti nevnímají tolik, co říkáme, ale to, co si opravdu myslíme. Buďme jim dobrým příkladem. Někdy stačí, aby rodič jen jednou ukázal, že jiné věci mají před Bohem přednost, a ony se s tím budou celý život vypořádávat.
- Motivace: Motivujme své blízké k dobrému. Příkladem, vysvětlováním a pochvalou. Kdo chválí stále, riskuje, že pochvala ztratí svou váhu nebo naopak povede k pyšné apatii. Ale když se pochvaly nedostává, bere to chuť se dále snažit. Každý touží po pochvale a ocenění snahy.
- Láska: Investujme do osobních vztahů, mějte na sebe čas, naslouchejte si. A nadto nadevšechno čerpejme ze samotného pramene lásky, kterým je Bůh.
Kéž se tak naplní Ježíšovo přání a touha, abychom byli s ním a viděli jeho slávu.
