Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční (Jan 20,19-31) | 12. dubna 2026
Dnešní neděle nese od sv. Jana Pavla II. přívlastek „Božího milosrdenství“. Dříve ale byla nazývaná „Bílá neděle“. Bylo to podle novokřtěnců, kteří v tento den odkládali svá bílá křestní roucha. Činili tak na závěr velikonočního oktávu – osmi dní, kdy chodili intenzivně prohlubovat svoji víru v Ježíše Krista zmrtvýchvstalého.
Dnes v této tradici pokračuje už jen pár nejvěrnějších, většinou „starokřtěnců“, kteří přes týden zavítají na bohoslužbu, aby upevnili svoji víru, svůj vztah s Ježíšem. Ostatní pokřtění reagují na Ježíšovo zmrtvýchvstání tak, že místo prohlubování víry na společných bohoslužbách hned v pondělí vyrazí slavit pohanské tradice. Co naplat, podobně to měli už Ježíšovi učedníci. Rychle se vrátili ke starému způsobu života, ve kterém už Ježíš neměl čestné místo.
A tak je povzbudivé, že dnešní evangelium hovoří o Ježíšovi, který hledá svoje zabedněné učedníky, aby jim odpustil jejich nevěrnost. Ukazuje se jim a svým postojem jim říká: „Já žiji! Přestaňte žít, jako bych nežil!“ A toto poselství platí pro každého z nás.
Život bez Krista je spojen se strachem a neklidem. Učedníci se báli židů, možná i Ježíše, jestli se na ně nebude zlobit, když ho opustili. Ale Ježíš k nim přichází s pozdravem: „Pokoj vám.“ Žádné výčitky, jen velká láska a milosrdenství.
A stejně přichází i k nám. Když prožíváme své dny bez něho, nepřichází trestat, spíš je mu nás líto, protože tím nejvíc škodíme sami sobě. Máme mocného, moudrého a milujícího přítele, o kterého se můžeme opřít, kdykoli to potřebujeme. Ale my jako Tomáš bloumáme světem sami se svými pochybnostmi. Ty přitom nacházejí řešení ve společenství, v rodině učedníků, ve farní rodině, která vytváří živnou půdu pro zakoušení Ježíšovy přítomnosti. Kéž je nám v ní dobře, kéž do ní stále nacházíme cestu.
A ještě jedna věc.
Evangelium vypovídá o ustanovení svátosti smíření. Ta v poslední době ztrácí svoje pevné místo v našem křesťanském životě. Mnoho lidí přestalo čerpat z pravidelné svátosti smíření. Dříve se dbalo na první pátky. Není nutné dodržet přesný den (a ani by to prakticky nešlo), ale jde o pravidelnost. Problém nastává zvláště pro děti, které nemají žádné vzory ve svých rodičích nebo prarodičích. Některé děti byly naposled u zpovědi před prvním svatým přijímáním. Od té doby je už nikdo nepřivedl. A tak bych vás chtěl poprosit, abyste mi pomohli tuto situaci změnit. Jak příkladem, tak modlitbou. K té zvu všechny zvláště při pátečních mších svatých pro děti. Tam se můžeme společně modlit za příští generace.
Rodiče, prarodiče, kmotři, prosím, žijte z Božího milosrdenství, které se tak mimořádně projevuje ve svátosti smíření a přiveďte k tomuto prameni šťastného života sebe i své děti a vnuky! Bůh je milosrdný, mysleme a odpovídejme na to.
