Text k zamyšlení u příležitosti 11. neděle velikonoční (Mt 9,36 – 10,8) | 14. června 2025
Před dvěma týdny, jsme mohli díky Adélce prožít, jaké to je při křtu. Připomněli jsme si, že jsme se křtem stali kněžími, proroky a králi. Dnes to slyšíme v prvním čtení: „Budete mi královstvím kněží a svatým lidem.“ Společenství křesťanů – církev není diktatura, kde si někdo svévolně uzurpuje moc, ani demokracie, kde si lid (ne vždy moudře) vybere, kdo bude vládnout, ani anarchie, kde si každý dělá, co chce. Jak to tedy je? Je to království, kde králem je Ježíš Kristus. Tomu se všichni podřizujeme, protože věříme, že on nejlépe ví, co nám prospěje. A my ho máme jako vzor. Třeba tím, že se ptáme: „Co by udělal Ježíš v mé situaci?“ A podle toho se rozhodujeme. A kněz je služebník Boží. A takovým knězem jsme od křtu všichni. Kristu sloužíme, prohlubujeme s ním vztah, stáváme se svatým lidem.
V evangeliu slyšíme, jak Pán Ježíš vysílá své apoštoly. I těm se podobáme (a zvláště dnes i naše děti). Jsme posláni, a to nejen dnes, ale při každé mši svaté, abychom přinášeli světu to, co zde kolem Ježíšova stolu načerpáme – z jeho slova i těla. Slyšíme větu: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Co to znamená „zadarmo“? Když je něco zadarmo, tak si toho lidé neváží. Ale páteční slavnost nám ukázala, že to, co nám Ježíš nabízí, není nějaký výprodej. On zaplatil místo nás svým utrpením. Položil svůj život za naši spásu. Udělal to tak, abychom to nepřehlédli. A i když to dostáváme zadarmo, je to dar nejvyšší ceny. A je třeba se ptát (zvláště my dospělí), jak přijímáme každé Boží pozvání, jak nakládáme s tímto svěřeným pokladem.
A já proto děkuji všem, kdo své děti přivádíte k pramenům svátosti smíření a svátosti eucharistie. Protože to znamená, že vám záleží na jejich budoucnosti – věčnosti.
Děkuji všem, kdo jste s dětmi přicházeli a budete i nadále přicházet na mše svaté pro děti. Protože to znamená, že jejich víru stavíte nejen na příkazech, ale dobrém vztahu s Bohem.
Děkuji všem rodičům, kteří přicházíte na bohoslužby v neděli společně (jako otec i matka), protože to znamená, že jim chcete dávat dobrý příklad.
Děkuji vám všem, kdo spolu s dětmi přicházíte na páteční katecheze, protože to znamená, že se chcete spolu s nimi vzdělávat a dar víry jim vyprošovat.
A ještě příběh, který si nemůžeme nechat ujít. Jeden král se rozhodl, že jednoho dne nebývalým způsobem obdaruje své poddané. Otevře komnaty a pokladnice a pozve je, aby přišli a spatřili na vlastní oči všechny krásy jeho paláce. Ba co víc, každý si bude moci odnést tolik pokladů, kolik sám unese. Když ten slavný den nastal, čekal král, že všichni přijdou a on je učiní šťastnými. Ale někteří lidé nepřišli, protože si neudělali čas, neměli chuť či nevěřili v královu velkorysost. Jiní dorazili, ale když měli procházet hradem a objevovat jeho poklady, nechtělo se jim zdolávat dlouhé chodby a schody, nechtěli se namáhat. Sedli si na nádvoří bavili se, pospávali, a nakonec odešli s prázdnou. Ale byli i takoví, kteří začali tajemství hradu zkoumat. Časem objevili jeho krásu a nabrali tolik bohatství, kolik jen byli schopni unést.
Moji milí, to je příběh o vás – o nás všech. Je třeba vždy vyjít, i když se nám nechce. Dobré věci jsou často náročné. Při mši svaté, při modlitbě, v přijímání svátostí nebýt líný, nebát se dobře připravit, vzít s sebou spolužáky, kamarády, dávat pozor při všem, co nám Ježíš říká. A být zvídavý. Máme se vzdělávat celý život. A stejně tak budovat přátelství s Pánem Ježíšem. Takové přátelství si zaslouží péči každý den. Každý den mu něčím udělat radost. Každý den se s ním nějak setkat. A vy, milí rodiče, s pomocí kněze, katechetů a dalších, usilujte o to, aby víra vašich dětí nyní postupně přešla z poslušnosti k odpovědnosti, z povinnosti k vlastnímu rozhodnutí. Kéž nám v tom Bůh pomáhá.
