Duchovní slovo

Poznávat, radovat se a svědčit

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle po Narození Páně (Jan 1,1-14) | 2. ledna 2022

Opět slyšíme prolog Janova evangelia. Ten se dříve četl na konci každé mše svaté, tak nebude problém jej nyní vyslechnout dvakrát po sobě. Úryvek končí slovy: „Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ To je svědectví evangelisty Jana a jeho přátel, se kterými prožil život s Kristem. Když psal Jan tato slova, byl již stařec pokročilého věku a věděl, že se blíží jeho poslední pozemská hodina. Ale jeho duši nesvíral strach ze smrti. Naopak, těšil se na setkání s Kristem na věčnosti. Poté, co viděl a zažil Kristovu slávu pozemskou, těšil se na jeho slávu nebeskou. Kdo spojí svůj život s Kristem na zemi, těší se na jeho pokračování ve věčnosti.

Janův prolog ale také upozorňuje na nebezpečí. „Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“ Jako slunce svítí na všechny, ale mnozí se před ním skryjí v práci, v domovech, v hospůdkách a tak podobně, i před Kristem se mnozí skrývají. Místo toho, aby ve světle jeho pravdy a lásky dozráli pro věčnost, zůstanou na cíl svého života nepřipraveni.

 

Ale těm, kdo se rozhodnou vyjít ze svých skrýší, „dal moc stát se Božími dětmi.“ Všichni, kdo začnou naslouchat Ježíšovu učení, mohou odhalit, že Bůh je milující Otec a my jeho děti. A nejen, že to odhalí, ale mohou to i prožívat. Ježíš přišel, aby nám ukázal Otce. A my na základě tohoto poznání můžeme vytvářet vztah. Vztah s Bohem, který miluje a zachraňuje. Vztah, který žijeme zde na zemi a který má pokračovat jednou na věčnosti.

Jeden člověk se účastnil mše svaté se svatým otcem. Novináři se ho pak ptali, jestli mu stálo za to nocovat na letišti, mačkat se v davu a čekat v horku kvůli dvěma hodinám slavnostní liturgie. A ten poutník odpověděl: „Samozřejmě, že mi to stálo za to. Ta mše svatá byla veliká a krásná Boží oslava a já jsem byl její součástí.“

Kéž bychom měli i my toto vnímání. Jsme součástí velikého Božího díla spásy. Můžeme poznávat Spasitele, vidět jeho působení ve světě a v našich životech. Můžeme o něm svědčit a nechat se povzbudit svědectvím druhých. Kdy jsi prožil, prožila něco pěkného s Kristem? A kdy jsi to někomu řekl, řekla? Kdy bylo na tvém životě vidět zapálení pro víru, které osloví tvé okolí? Kéž to všechno, co nám Boží Syn přinesl, není pro nás přítěží a povinností, ale důvodem ještě více Boha poznávat, radovat se z něho a svědčit o něm. Kéž se nám to daří.

Leave a Reply

Your email address will not be published.