Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mk 9,2-10) | 25. února 2024
V jednom kostele je velmi realisticky zobrazený umučený ukřižovaný Ježíš. V životní velikosti, s mnoha ranami a smutným pohledem shlíží z kříže. Beze slov promlouvá k srdci každého, kdo se na něho podívá. Jednoho dne přišla za knězem z toho kostela paní učitelka s prosbou: „Pane faráři víte, chceme jít s dětmi na prohlídku chrámu, ale pohled na ten váš kříž malé děti děsí a ty větší znervózňuje. Mohl byste ho prosím vás na chvíli někam schovat nebo ho zakrýt?“ Kněz byl překvapený, ale hned nabídl řešení: „Nebojte se paní učitelko. Já tam půjdu s vámi a pokud se děti rozruší, tak je uklidním.“ „A jak?“ ptala se paní učitelka. „Vysvětlím jim, že tím, co na kříži vidí, to neskončilo.“
Doba postní nás zvláštním způsobem vede k pohledu na kříž, rozjímáme nad Ježíšovým utrpením. Ne ale pro to samotné utrpení, ale proto, abychom si uvědomili jeho původ. Jsou to bolestné důsledky lidského hříchu, zneužití svobodné vůle. A my máme být vyvedeni Duchem Svatým, jak už jsme si říkali minulou neděli, do větší blízkosti se sebou a s Bohem. Tady si můžeme více uvědomit všechny ty bolestné důsledky. Má nám to pomoci k správnému rozhodování a jednání. A také k vděčnosti za Boží vykupitelský čin, za dar odpuštění a posvěcení.
Dnešní evangelijní putování na horu Proměnění nám připomíná událost, kterou chce Ježíš svým nejbližším poodhalit „závěr celého příběhu“. Tedy těm, kteří s ním budou prožívat těžké chvíle utrpení a smrti, chce již nyní poodhalit, že to všechno má dobrý konec – Boží konec. Že utrpení a smrt není cíl, ale cesta k vítězství. To stejné povzbuzení platí i pro nás. I svatý Pavel v úryvku druhého čtení připomíná, že Ježíš zemřel, ale vstal také z mrtvých, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. Proto máme všechny těžkosti, bolesti, utrpení prožívat s ním. Protože to bude on, kdo nakonec setře každou slzu z očí, on nás převede do radosti a slávy.
A přesně to můžeme zakoušet i v této postní době. Toto vyvedení Duchem Svatým není jen o rozjímání Ježíšova utrpení, není jen o tzv. poušti, ale skrze toto všechno máme zakusit velké věci s Bohem, máme zakusit radost učedníků na hoře Tábor. Radost, ze které se nám nebude chtít odejít. A právě to nám všem moc přeji.
