Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí (Mk 1,21-28) | 28. ledna 2024
Po povolání učedníků začíná Ježíš působit. Evangelista nás vede do Kafarnaa, do synagogy. Mimochodem, na místo, kde stála, můžete při návštěvě Svaté země vstoupit. Je sobota, Ježíš učí tak, že všichni žasnou. A pak se stane první zázrak Markova evangelia. Nějaký muž je osvobozen od nečistého ducha. Tato událost je předzvěst Kristova díla jako takového. Ježíš přišel, aby nás osvobodil od zla.
Toto dílo začíná v sobotu. Bible říká, že Bůh šest dní tvořil svět a ten svět byl dobrý. Sedmý den byl dnem odpočinutí a radosti z tohoto díla. Hříchem a odloučením od Boha se však radost vytratila. Ježíš přichází v sedmý den tuto radost obnovit, osvobodit nás od zla, vrátit šabatu vnitřní krásu a sílu. A ta se má jednou plně rozvinout při věčné radosti v nebi.
V evangeliu čteme, že Ježíš přichází jako ten, kdo má moc. Nejde o moc uplatňovanou hrozbami a strachem, ale tím, že zaujme a nadchne své posluchače. Tak to dělá Ježíš, tak máme hlásat evangelium i my. Jsme k tomu povoláni. Při minulé neděli – Neděli Božího slova řekl papež František, že „Boží slovo nás přitahuje k Bohu a posílá k druhým.“ Naslouchání Božímu slovu v nás probouzí misijní poslání k naším nejbližším. Nemáme tedy předávat svou zvěst, ale tu Boží. Máme se nechat jeho slovem přitáhnout a nadchnout a to, co načerpáme, předávat.
Pak jsme svědky vyhnání nečistého ducha, které budí hrůzu. Můžeme vnímat tu samotnou záchranu posedlého nebo také záchranu ode všeho, co nás může v životě méně či více spoutávat. Zlo se nevzdá jen tak, ale Ježíš jasně ukazuje, že člověk nepatří zlu, že přichází, aby nás zachránil. Rozlišuje mezi hříchem a hříšníkem.
Čím nás toto všechno může inspirovat? Jsme lid, který má v modlitbě zakoušet Boží blízkost, který se má ve víře vzdělávat, prožívat radost sedmého dne, nechat se přitahovat Božím slovem a stávat se jeho nadšeným zvěstovatelem. Ale místo toho zakoušíme nechuť či odpor k duchovním věcem, nezájem o Ježíšovu blízkost. Nečistý duch nás chce izolovat od společenství církve (Žij si svou víru po svém.), vzbuzuje nepochopení pro Boží slovo a nakonec nás ubíjí malomyslností nad svými slabostmi a hříchy (Stejně se nezměníš, nemá cenu se o cokoli snažit.).
Dnešní událost z Kafarnaa nás učí, že útokům zlého se nesmíme poddávat. Ježíš je na naší straně. On má moc nás neustále osvobozovat. Máme se nastavit Duchu Svatému – Duchu života a lásky. Otevřme mu dveře svého srdce a pozvěme ho i dnes do svých životů.
