Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí (Lk 12,13-21) | 31. července 2022
Jsou situace, kdy i ateista udělá kříž nebo se z jakési pověrčivosti modlí. Jeden takto činil při stírání výherního losu. Možná s podobným postojem přišel zmíněný „někdo“ za Ježíšem a žádal ho: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“
Než se zaměříme na Ježíšův postoj, řekneme si něco obecně k dědictví v židovské rodině. Jedním ze základních pravidel bylo, že prvorozený syn dědil dvě třetiny majetku po otci, na ostatní pak zbývala jedna třetina. Mělo to svůj význam, protože prvorozený pečoval o rodiče, než zemřeli. Když rodiče zemřeli brzy, mohli mít sourozenci pocit, že by se s nimi měl prvorozený o svůj většinový díl rozdělit.
Událost z evangelia neřeší, komu dal Ježíš zapravdu, na čí stranu se přiklonil. Ježíš, jako obvykle, nabízí provokativní řešení. Neřeší dědictví, ale všechny varuje před postojem srdce – chamtivostí. Varuje před tím, když chceme víc, než jsme dostali. Může se ale objevit i tehdy, kdy máme víc, než potřebujeme. K těm se Ježíš obrací podobenstvím o bláznu, který hromadí, aniž by stačil majetek zužitkovat.
Pán Ježíš připomíná důležitost „bytí bohatý před Bohem“. Kdo povýší lásku k majetku nad lásku k Bohu a bližnímu, přijde úplně o všechno. Posedlost majetkem mu vezme přátele a radost ze života a smrt mu vezme majetek.
Jako opak chamtivosti vnímáme štědrost. Dvoutisíciletá křesťanská zkušenost učí, že kdo se z lásky k Bohu a k bližním dokáže rozdělit nejen v nadbytku, ale třeba i v nedostatku, objeví jistou cestu ke štěstí. Příkladem může být sv. František, Klára, Anežka Česká a další. Jejich život byl šťastný, protože byl naplněný dobrem a přinesl veliké požehnání.
Dnešní texty můžeme shrnout do výstrahy: Pozor na chamtivost.
Jsem chamtivý, když se snažím zajistit svůj život? Člověk má udělat, co je v jeho silách. Své schopnosti máme rozvíjet a používat. Obecné pravidlo zní: Udělejme, co je v našich silách, a pak s důvěrou spoléhejme na Boží pomoc. Je normální být připraven. Na cestu, na povolání… Pokud bychom ale tuto zaopatřenost postavili na úroveň Boha, vstupujeme na tenký led. Pokud bychom si řekli, že už vše víme, umíme, máme, že už Boží pomoc nepotřebujeme, podobáme se tomu bláznu z podobenství.
Prosme tedy Ježíše, ať nás osvobodí ze závislosti na majetku. Ať nám dá sílu nesledovat ty, kdo mají víc, ale probouzet vděčnost za vše, co můžeme využívat. Kéž tím vším, co máme, dokážeme dělat radost druhým a tím budovat to, co nám nikdo nemůže vzít.
