Duchovní slovo

Víra Abrahámova

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Lk 12,32-48) | 7. srpna 2022

Není čekání jako čekání. Jistě chápeme, že bude jiné čekání ve strachu, že přijde někdo, koho neradi vidíme. V příkladu evangelia je to zloděj. Nebo to může být nějaký despotický šéf apod. Úplně jiné čekání je na někoho, kdo je našemu srdci blízký. Ježíšova úvaha v Lukášově evangeliu to přímo neříká, ale vede nás k tomu, aby naše čekání bylo čekání služebníka, který ví, kdo je jeho Pán. A beze strachu žije plně pro něho.

Aby náš život mohl být takovým očekáváním, musíme být lidmi víry. To se nestane zakoupením jízdenky – křtem. Do člověka víry jsme (jak jsme rozebírali o svátku Proměnění Páně) proměňováni. Člověk víry není ten, kdo se za něj prohlásí, ale ten, kdo žije po vzoru Abraháma. O něm čteme ve druhém čtení.

Byl vyzván se vystěhovat. A on šel, i když neznal cíl své cesty. Měl důvěru, že to má smysl. Nešel ve strachu, ale v radosti, že jde za Hospodinem. On této cestě dává smysl. Tím není myšlena výzva k odstěhování z Kunovic. A už vůbec nejde o jednorázovou změnu smyšlení. Jde o životní postoj, životní styl. Neustále se vydávat na cestu. V manželství, v kněžství, při výchově dětí. Stále znovu a znovu vycházet v důvěře, že Bůh mě vede. Pak má náš život „šťávu“. Abrahám nebyl mladík plný energie a nadšení. Byl starý, unavený, ale věří, že Bůh má moc vše uvést do života. Tedy i přes náš ztrápený pohled na vše kolem, zná Bůh cestu.

Víra se projevuje i tím, že Bohu důvěřujeme, i když nevidíme výsledky. Za něco se modlíme, a třeba se nedožijeme vyslyšení svých modliteb. Symbolem může být stavba velkolepé katedrály. Kdy ti, co ji začínají stavět, vědí, že neuvidí její dokončení. Přesto do své práce dají všechno. Vidíme například velkolepou baziliku Sagrada Família v Barceloně, jejíž stavba byla zahájena za života jejího architekta Gaudího. A staví se stále, téměř po sto letech od jeho smrti. Kdyby on neudělal tento krok, nikdy by svět nespatřil tento architektonický skvost.

Vycházejme vždy znovu a znovu na cestu víry, i když neznáme trasu a cíl. Mějme důvěru, že naše úsilí má smysl, i když jeho výsledky třeba sami neuvidíme.

Leave a Reply

Your email address will not be published.