Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Mk 1,29-39) | 4. února 2024
Minulou neděli jsme v synagoze v Kafarnaum zažili první zázrak. Dnes zažíváme první zázrak uzdravení. Ten je vykonán na ženě. V Markově evangeliu vůbec hrají ženy důležitou roli. Z šesti set veršů celého textu je sto věnováno ženám a dětem, které byly důležitou součástí světa žen. Dnes vypráví o ženě ne ledajaké, o tchyni prvního papeže. A my se můžeme jen domýšlet, proč Boží prozřetelnost zvolila právě tuto příbuzenskou souvislost.
Marek uvádí, že ležela doma v horečce. Kdo prodělal chřipku či covid s vysokými horečkami, ví, jaký je to stav. Člověk leží a je odkázaný na pomoc druhých. V češtině takového člověka můžeme popsat, že je „malátný“. To nám připomíná latinské slovo malum – zlo. Je to s ním zlé. A právě takového zla zbaví Ježíš ženu, když ji uzdraví. Zbaví ji stavu, který jí bránil žít naplno. V této souvislosti si připomeňme, že je pořád ještě šabat. Den, kdy paní domu zapaluje oheň a pronáší domácí požehnání. Horečka vyřadila ženu z této posvátné služby. Je symbolem zla, které znemožňuje naši službu Bohu i našim blízkým. A tak je Ježíšovo uzdravení velikým darem.
Než se tak stalo, slyšíme, že mu domácí o své nemocné „hned pověděli“. Evangelista Marek často popisuje prostředníky, kteří přivádějí Ježíše k potřebným. Je v tom skryta naléhavá výzva: „Když vidíš, že někdo potřebuje Boží pomoc, neotálej a hned k němu Ježíše přiveď. Skrze modlitbu, skrze svátosti nebo jakoukoli službu lásky.“
Třetí myšlenka, u které se zastavíme je postoj služby. Ježíš uzdraví ženu a ona jde a obsluhuje Ježíše a jeho učedníky. Pán osvobozuje od zla proto, abychom mu mohli sloužit. A tím, že mu sloužíme, vyjadřujeme vděčnost za to, co nám prokazuje. Ba co víc, svou službou následujeme Krista. Vždyť právě službou Bohu a bližním se mu podobáme.
V jednom poutním kostele je celá stěna vyzdobená děkovnými tabulkami, které tam přinesli lidé na poděkování za vyslyšení proseb. Jeden poutník tamnímu knězi říkal: „To je krásné, tolik vděčnosti.“ A kněz mu odpověděl: „Kéž by se ta vděčnost projevovala nejen tabulkou na zdi, ale i skutky lásky v každodenním životě.“
Prosme dnes tedy Ježíše, ať nás vysvobodí ode všeho zlého, ať nám dá zdraví duše i těla, ne pro nás samotné, ale k tomu, abychom ho a jeho církev měli na prvním místě, abychom mu svým životem dobře sloužili.
