Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní (Jan 4,5-42) | 8. března 2026
Dnes jsme odbočili z matoušovské linie evangelií k Janovi. Budou tři neděle s tzv. křestními úryvky. Jsou to velmi vydatné texty, které by si zasloužily celé exercicie a ne jen pár minut.
Dnes je radikální nejen nosná myšlenka, ale i způsob, jak ji Ježíš vyhlašuje světu. Provokací je už to, že mluví s příslušnicí náboženské menšiny, kterou Židé pohrdali, považovali je za heretiky, mluví se ženou, a to ne ledajakou, několikrát rozvedenou. A právě této ženě Ježíš zjevuje božskou žízeň po vztahu s člověkem. Boží touhu učinit člověka šťastným a tím utišit žízeň po lásce, která se nachází v každém člověku. A tato žena žíznila po lásce, putuje od vztahu ke vztahu a stále ji nenachází. Ježíš u Jakubovy studny hovoří o vodě, kterou nejde načerpat, hovoří o živé vodě, která utiší žízeň lidského srdce. Zároveň sděluje novou skutečnost, že setkání s Bohem není vázáno místem, ale chrámem našeho nitra. A tato žena, ihned jak pochopila, odchází do vesnice a stává se apoštolkou, zvěstuje Ježíšovo evangelium. Toto důležité poznání Ježíš nesděluje v jeruzalémském chrámě veleknězi, ale tomu poslednímu člověku. Poslednímu? Člověku, který nechá utišit svou žízeň živou vodou od Ježíše.
Podtrhněme si tři body z tohoto poselství. První – živá voda. Není to voda z pohádky. Živá voda je Boží dar, který tiší vyprahlost našeho srdce. Oživuje náš vztah s Bohem. Vytváří v nás tři prameny řeky (podobně jako Jordán), pramen víry, naděje a lásky. Když dovolíme průtok této vodě, dojdeme do života věčného.
Druhý bod – žít vztah s Bohem v duchu a pravdě. Uctívat Boha nejen z povinnosti, ze zvyku. Ale, jak jsme si říkali už minule, neustále nad ním žasnout. To nám umožní právě Duch Svatý a Ježíš, který je „cestou, pravdou a životem“. Všechno prožívejme v působení Ducha Svatého a s Ježíšem.
Třetí bod – být apoštolem. Žena z evangelia porozuměla, protože měla žízeň. Včera jsme hovořili o druhém bratru z podobenství o marnotratném synovi. O bratru, který byl „ten správný“. Dělal všechny povinnosti, neopustil otce, ale srdcem mu byl vzdálený. Zatímco ten marnotratný padl na dno, věděl, že otce potřebuje. Mějme otevřený chrám svého nitra. Chtějme být s Bohem, mějme touhu, hledejme ho. Pak budeme i věrohodnými svědky víry svému okolí.
