Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mk 10,46-52) | 24. října 2021
Příběh slepého Bartimaia je i příběhem každého z nás. I naši cestu životem nejednou zahalí temnota (hříchu, bolesti, zklamání, strachu) a my uvízneme někde na kraji cesty. A dnešní evangelijní událost nám říká: Kristus prochází dějinami a světem i kolem tebe. Volej k němu a otevře ti oči. Ukáže ti cestu. Jdi za jeho hlasem, setkávej se s ním a on ti dá sílu k následování. A následování Krista dá tvému životu zase smysl a radost.
Toužit, slyšet, vidět a následovat Krista, to jsou čtyři věci, ke kterým nás dnešní evangelium volá. Z jiných míst také víme, že z naslouchání, vidění a následování vyplývá hlásání. To může být pátý bod dnešní výzvy. Jak tedy toužit, slyšet, vidět, následovat a hlásat v tom našem životě?
Záchrana Bartimaia vyrůstá z touhy. Bůh počítá s naší touhou, respektuje naše rozhodnutí. Kdyby slepec netoužil, Ježíšova cesta kolem by pro něho neměla význam. Když my nebudeme toužit, může Ježíš procházet v naší bezprostřední blízkosti kolikrát bude chtít, ale nám to nijak neprospěje.
Slyšet a vidět Krista můžeme na prvním místě soustředěnou účastí na mši svaté. V bohoslužbě slova naslouchámeJežíšovu hlasu. V bohoslužbě oběti se s ním setkáváme v tajemství eucharistie a můžeme s ním mluvit tváří v tvář. V závěrečných obřadech nás kněz vybízí: „Jděte ve jménu Páně.“ Tedy: „Od křtu nesete jeho jméno, snažte se ho následovat a žít a jednat jako on.“
Setkání s Ježíšem a jeho mocí ve slavení mše svaté je veliká věc. Ne vždy ale dokážeme Ježíše slyšet, vnímat, natož ho pak následovat. Proč nás Bůh nechává v této temnotě? Proč nás nechává jako Bartimaia volat a čekat? Jednu z odpovědí můžeme najít v rozhovoru jistých rodičů s jejich přáteli. Rodiče si stěžovali: „Naše děti si ničeho neváží.“ „Na to je snadná pomoc,“ odpověděli jim přátelé. „Nedávejte jim všechno hned a zadarmo.“
I my snadno ztrácíme úctu k Božím darům a nevážíme si všeho, co nám Pán dává. A tak tu a tam dostaneme výchovnou lekci. Bůh ví, že ten, kdo někdy klopýtal ve tmě, ocení prošlapanou cestu ozářenou světlem. Ví, že kdo zakusí temnotu, smutek a samotu, ocení pak světlo a radost, kterou přináší život v Boží blízkosti. A tak dopouští zkoušky a „temné noci“, jak říkají mystikové, aby nás naučil volat a toužit.
Dnes je misijní neděle. A ta nám připomíná, že se nasloucháním, viděním a následováním Krista připravujeme také na hlásání evangelia – radostné zvěsti o všem, co pro nás vykonal a stále koná. A kdo se opravdu setkal s Boží láskou v Ježíši Kristu, ten je misionářem a nemůže jinak. Kéž i nás činí šťastnými právě to, že se o poklad víry můžeme také dělit.
