Text k zamyšlení u příležitosti 12. neděle v mezidobí (Mk 4,35-41) | 23. června 2024
Minulou neděli jsme mluvili o podobenstvích. Že si Ježíše můžeme představit jako umělce, který ve svých podobenstvích nabízí obrazy, nad kterými můžeme přemýšlet, žasnout a nacházet v nich povzbuzení a poučení. Ale Ježíš podobenství nejen vyprávěl. Někdy je také, dovolím si to tak říci, zosnoval. Přivedl učedníky do situace, která se jim měla nesmazatelně zapsat do paměti, protože v ní bylo ukryto důležité poselství. A takovou situací je i bouře na moři. Učedníci zakusili v zajetí živlů svoji bezmocnost, aby vzápětí prožili vysvobození a poznali Kristovu moc.
Utišení bouře na moři se pro ně i pro nás stává důležitým majákem, který přináší záblesky naděje v bouřích života.
Už začátek příběhu je nezvyklý. Židé jen velmi neradi vyplouvali na vodu po setmění. Talmud říká: „Kdo se v noci vydá na vodu, trest ať padne na jeho hlavu.“ Když říká Ježíš učedníkům, aby se večer přeplavili na druhý břeh, žádá po nich splnění nebezpečného rizikového úkolu. Ale učedníci s tím nemají problém. Důvěřují Ježíšovi, protože s ním zažili veliké věci a viděli veliké zázraky. Vydávají se odvážně na cestu. Pak však přijde chvíle, kdy začínají své důvěry litovat. Objeví se bouře a ten, který je přivedl do potíží, spí.
I nám se stává, že se v životě snažíme plnit Boží vůli, ale místo požehnání se přiřítí vichřice. Pracujeme pro Ježíše, ale on nám neumetá cestu. Naopak. Když ho potřebujeme, mlčí, jako by spal. Nezbývá než ho probudit. Vzbudit Pána a poprosit ho o pomoc se zdá přirozené. Ale v životě na to často zapomínáme. Probudit Pána Ježíše znamená probudit víru, živý vztah k němu. Ale my v krizích místo probouzení víry děláme něco úplně jiného. Co? Hledáme viníka. Místo abychom se ptali: „Kdo nám pomůže?“, ptáme se: „Kdo za to může!?“
Učedníci jsou zmítáni nejen vlnami jezera, ale i emocemi strachu a hněvu. A když se konečně obrátí na Krista, je jejich modlitba spojená s výčitkou: „Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ A Pán vstává, zjednává úplné ticho. Mlčí živly, ale mlčí i učedníci. A do tohoto ticha Ježíš klade zásadní otázku: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Vzbudit Krista znamená vzbudit víru. Věřit znamená ve všem a za všech okolností hledat pomoc u Krista. Nespoléhat na to, že k cílům, které před nás staví Boží prozřetelnost, doplujeme jen díky svým schopnostem.
A možná ještě jedna zajímavá věc. Ježíš učedníkům pomáhá, i když je jejich víra nezralá, podléhá strachu a panice. Nepotřebuje jejich dokonalost, ale stačí mu jejich upřímné volání o pomoc. Kéž je to povzbuzení i pro nás a pro všechny, kdo prožívají různé životní bouře.
