Text k zamyšlení u příležitosti 8. neděle v mezidobí (Lk 6,39-45) | 2. března 2025
Pro zamyšlení jsem dnes vybral větu: „Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.“ Začneme tím, že si k ní řekneme tři poznámky.
Když čteme tuto větu, nemusí nám úplně pasovat. Vždyť jsou žáci, kteří pílí či nadáním dokážou své učitele překonat. Dnes tomu tak skutečně je, ale v době, kdy Ježíš pronáší tento výrok, tomu bylo jinak. Nebyl internet, nebyly učebnice a žáci se dozvěděli jen to, co jim sdělil jejich učitel.
Důležité také je, že školy v Judaismu byli náboženské. Předmětem vyučování bylo sdílení zkušeností, kterou udělali předchozí generace s Bohem. Formou vyprávění a výkladu biblických příběhů se žáci učili poznávat, kdo je to Bůh a jak s ním žít.
Do třetice je dobré vědět, že když Ježíš říká: „Není žák nad učitele…,“ hovoří na prvním místě o sobě. Nikdo nezná Otce jako on a na zemi toto jeho poznání nikdo nikdy nepřekoná. Ježíšova škola je zcela výjimečná, protože v ní vyučuje o Bohu sám Boží Syn. Nemůže být tedy lepšího učitele.
Co z toho plyne pro nás? Dnešní evangelijní úryvek je pro nás výzvou, abychom vstoupili do Ježíšovy školy. Abychom zvláště z evangelií učinili svůj každodenní chléb, kterým budeme sytit hlad naší duše po poznání Boha.
Velikou pomocí nám v tom může být, když přijmeme to, že jsme dospělí křesťané a víře se budeme nejen učit, ale budeme jí také vyučovat. Protože každý učitel ví, že ho zvědavost žáků přivádí ke stálému prohlubování znalostí. A když předáváme víru druhým a oni se nás ptají na různé souvislosti, zajímavosti a podrobnosti, tak nás to vede k tomu, abychom své poznání o Bohu stále rozšiřovali.
Prvními učiteli víry jsou vždy rodiče. V součinnosti s nimi působí farní rodina. Svůj vztah si děti mají rozvíjet vědomostmi při výuce náboženství a při dalších katechezích (třeba v kostele). A proto se dnes můžeme ptát: „Jak já předávám své poznání Boha svým dětem a vnoučatům?“ V době totality se v tomto směru jaksi rozevřely nůžky. Někteří se doma báli o víře mluvit, jiní ji předávali o to intenzivněji. A dnes? Dnešní doba toto předávání zkušeností víry potřebuje jako sůl. Nebojme se tedy. Když se budete dělit s dětmi o svou zkušenost s Bohem (už od nejútlejšího věku), vytvoří se mezi vámi mimo jiné i krásné duchovní pouto. Získáte naději, že se za vás vaše děti budou modlit, pečovat o vás v duchu Kristovy lásky a budou vám vděčné za uvedení do vztahu s milujícím Bohem.
