Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční (Jan 10,1-10) | 26. dubna 2026
Sluch je jeden z prvních smyslů, který se u nás začíná vyvíjet. Dítě slyší už v těle maminky. Zajímavé je, že nevnímá zvuky ušima, které ještě nejsou vyvinuté, ale celým svým tělem. První, co vnímá, je hukot krve a tlukot srdce, který na něho působí uklidňujícím dojmem. Po narození pak pozná hlas své matky a reaguje na něj. Dokonce pozná i hlas svého otce, pokud na něho v těhotenství pravidelně mluvil, například mu četl pohádky nebo zpíval. Slyšíme mnohem dřív, než vidíme. Proto je velmi důležité, co taková maminka poslouchá.
A to svým způsobem platí i v duchovním životě. Dřív než se „narodíme“ ve věčnosti a spatříme Boží realitu, jsme jako rozvíjející se děti odkázáni na naslouchání. Nenasloucháme přitom jen ušima, ale celou svou bytostí. Jak tedy můžeme zaslechnout našeho dobrého pastýře?
Asi všichni máme zkušenost s vnuknutími, která se objevují v naší mysli. Pokud nás ponoukají ke zlému, říkáme jim pokušení a víme, že pocházejí od zlého. Ale když nás vedou k dobru, vnímáme je jako Boží hlas, který k nám promlouvá. A to také skrze svědomí.
Bůh se však nedává slyšet jen skrze vnitřní hlas. Promlouvá k nám skrze Písmo svaté, různé události a znamení, která se dějí v našem životě. Můžeme říct, že Bůh k nám promlouvá stále, ale my ho někdy vnímáme málo, nebo dokonce vůbec. Evangelium říká, že ovce cizí hlas neznají a nepůjdou za ním. Přitom víme, jak moc dobře cizí hlas známe. A nečiní nám až takový problém se podle něho zařídit. V dnešní době není lehké vnímat tichý hlas Boží reality. Zajímavé svědectví o tom podává třeba americký zpěvák Michael W. Smith.
I když vyrůstal v křesťanském prostředí a věřil v Boha, propadl drogám a alkoholu. Cítil se provinile, ale nemohl přestat. V roce 1979 byl úplně na dně a blízko smrti. Ležel na zemi své kuchyně, plakal a křičel k Bohu o pomoc. A jak říká, najednou si uvědomil, že Bůh je tam na té podlaze s ním, že s ním pláče, protože ho má rád, protože ho miluje. Trvalo to tři hodiny, během kterých se v jeho životě všechno změnilo. Přestal brát drogy a začal se naplno věnovat hudbě. Nejprve koncertům s křesťanským poselstvím, později koncertům chval. Dnes je mu 68 let a je z něj jeden z nejznámějších křesťanských hudebníků. Často zdůrazňuje, že jeho identita není založena na hudebních úspěších (ceny, prodeje alb), ale na jeho vztahu s Bohem a rodinou. Není důležité, že jsou na koncertě desetitisíce lidí, důležité je, že je tam Bůh, který tam působí. Jeho hudba promlouvá k lidem a ti zase skrze ni mohou vnímat a zakoušet hlas dobrého pastýře Krista.
Jsou různé způsoby, jak k nám Bůh přichází a jak nás oslovuje. Někdy jsou dokonce slovy nepopsatelné. Důležité je, abychom se jeho poselství o tom, jak nás každého osobně zná jménem, jak nás miluje a volá k věčnému štěstí, otevřeli a naučili se ho vnímat. Každý svým vlastním způsobem.
