Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Lk 14,1.7-14) | 31. srpna 2025
Čtrnáctá kapitola Lukášova evangelia začíná zmínkou o uzdravení člověka, který trpěl vodnatelností. Ježíš ho uzdravuje o šabatu před zraky farizeů, kteří si na něj dávají pozor. Může to působit jako provokace, ale mohlo jít i o naléhavý případ. Třeba známý hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart zemřel v pětatřiceti letech a jako možný důvod jeho úmrtí se uvádí vodnatelnost vyvolaná streptokokovou infekcí. A léčení takové nemoci nesnese odkladu. Ježíš tedy pomáhá nemocnému a farizeům vysvětluje, že i oni by pomohli svému dítěti či zvířeti, kdyby spadlo o šabatu do nádrže, kde by mu hrozilo utonutí.
Na tento úvod navazuje text, který má dvě části. Vypráví o hostech, kteří si vybírají přední místa, a hostiteli, který je nabádán, aby pozval ty, kdo mu to nejsou schopni oplatit. V této souvislosti je dobré připomenout, že je šabat – den zasvěcený uctívání Hospodina. Ježíšovu řeč tedy můžeme chápat jako výzvu: „Jestli chceš prokázat úctu Bohu, chovej se pokorně a prokazuj úctu a lásku těm nejpotřebnějším lidem.“
To nebylo v té době zvykem. Lidé totiž věřili, že spravedlivým lidem Bůh žehná a daří se jim dobře a zlé trestá nemocemi a bídou. Trest mohl postihnout přímo hříšníka, ale také jeho příbuzné. Známe otázku z Janova evangelia, kde se učedníci, když vidí slepého člověka, ptají Ježíše: „Kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče?“ Není divu, že si mnozí lidé říkali: „Co je mi po utrpení druhých. Když je Bůh trestá, ví proč!“
Ale Ježíš jedná jinak. Nechce, abychom s odstupem pozorovali, jak Bůh trestá hříšníky. Naopak. Chce, abychom se stali prodlouženou rukou Božího milosrdenství. K tomu je nezbytná pokora, úcta a láska. Matka Tereza věděla, že to, co uzdravuje chudáky, není jídlo, které jim podává, ale láska, se kterou jim ho dává. A proto vedla všechny své sestry k tomu, aby se učily vidět Krista v každém člověku. Důležitým prostředkem k tomu byla adorace Nejsvětější Svátosti. Při této modlitbě měly sestry vnímat Ježíšovu blízkost a lásku. Díky ní pak mohly s láskou sloužit potřebným a vnímat v nich tajemnou přítomnost trpícího Krista. A to všechno bez nároku na pozemskou odměnu a slávu, bez čestných míst na slavnostních hostinách.
To je velká výzva dnešního evangelijního úryvku: Buď pohotový k tomu, aby ses stal prodlouženou rukou Boží lásky a péče, Božího milosrdenství.
