Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční (Jan 10,11-18) | 21. dubna 2024
Dobrý pastýř se objevuje v evangeliích na dvou místech. U Jana a u Lukáše. Zatímco Lukáš hovoří o jedné ztracené ovci a o pastýři, který ji hledá, vezme na ramena a přinese domů, Jan ukazuje pastýře, který své ovce vede. Dopřejme si několik pohledů na tento krásný text a podnětů k zamyšlení.
Ježíš mluví o znalosti ovcí: „Znám svoje ovce.“ Co to znamená? Bůh mě zná. To není výčitka, nemusím se toho bát. Naopak, můžu vystoupit ze své temnoty a můžu se hřát v jeho světle. On je tady pro mne.
„Dávám svůj život.“ Tedy nejen, že za mě zemřel, ale že je jeho život ve mně. Tím jsem obdarovaný. Během týdne jsme mluvili o eucharistii. Je to dar. Ježíš mě obdarovává sebou samým. Dále, jak už jsme si řekli v minulých dvou nedělích, když dostávám od Boha, když jsem obdarovaný, nemůžu si to nechat pro sebe. Musím být tím, kdo dává dál. A naopak, nemohu druhé obdarovávat, pokud jsem se nejprve nenechal obdarovat od Boha.
Dále slyšíme, že Ježíš o sobě říká: „Jsem pastýř dobrý!“ Což se dá přeložit také jako „krásný pastýř“. V čem krásný? Ježíš nejedná jako zaměstnanec, nestará se jen o základní potřeby pro život ovcí, ale sdílí s nimi vše. Chce, aby ti, kteří jsou mu svěřeni, nejen žili, ale žili v plnosti. Nejedná jako pracovník, ale jako umělec. Tím do naší všednosti přináší krásu, aby nás vedl k úžasu a k radosti.
Naše zamyšlení zakončeme příběhem, který jsme si už rozebírali v pátek s dětmi.
V jedné farnosti postavili kostel s kruhovým oknem nad vchodem. Okno měla zdobit vitráž a svými barvami nejen dotvářet důstojnou atmosféru chrámu, ale také vyprovázet farníky při odchodu z kostela.
Vitráž měla být ve stylu gotických rozet, ale nemohli se rozhodnout, jaký v ní bude obraz. Jedni navrhovali patrona kostela, jiní květinové vzory. Nakonec pan farář navrhl téma Dobrého pastýře. Tedy symbol Ježíše, který nás provází cestou života jako pastýř své ovečky. „Každý si tak při odchodu z kostela připomene, že neodchází sám. Vede nás a je nám nablízku náš Dobrý pastýř, kterému máme důvěřovat,“ vysvětlil svůj návrh kněz.
Kéž i my vždy odcházíme z kostela – ze mše svaté s obrazem „dobrého pastýře“ v srdci. S vědomím, že nikdy nejsme sami, že se nám dal opět o něco více poznat a že můžeme všechny své všední úkoly konat s radostnou důvěrou v něho.
