Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí (Mt 23,1-12) | 5. listopadu 2023
Chceme dnes navázat na poznatek minulé neděle, že je třeba s tou největší vervou vstoupit do vztahu s Bohem, a zamyslet se nad tím, jaký by byl náš život bez něj.
Nebyl by člověk člověkem, kdyby netoužil po pochvale a ocenění. To jsou chvíle, které nás nejen potěší, ale také připomenou, že naše úsilí nebylo nadarmo. Dají nám odvahu jít dál. I farizeové zakoušeli radost, když lidé ocenili jejich snahu o příkladný život, zbožné a vznešené vystupování v souladu s předpisy Zákona. Ale pak přichází Ježíš a ostře je kritizuje. Proč?
Stalo se jim něco, co může být nebezpečné i dnes. Z živého vztahu udělali rutinu. Tak jako jim, hrozí i nám, že své povinnosti budeme plnit bez vztahu a bez lásky. Kdy budeme více hledět na to, jak vypadáme před druhými. Jak nás budou hodnotit, co budou o nás říkat. A postupně přestaneme dělat, co chce Bůh, ale zaměříme se na to, co očekávají lidé.
Jeden kněz přišel za rodiči, aby se jich zeptal, proč nechodí s dětmi na bohoslužby. Otec dětí mu odpověděl: „Pane faráři, když jsem byl malý, prarodiče mi říkali: ‚Musíme jít do kostela, aby nás lidi nepomlouvali.‘ Moji rodiče, oba učitelé, později říkali: ‚Nesmíme jít do kostela, aby nás někdo neudal.‘ A já říkám dětem: ‚Choďte si, jak chcete, já vás k ničemu nutit nebudu.‘ Kostel se nemá zakazovat, ani přikazovat, ať si tam chodí lidi proto, že chtějí, a ne proto, že jim to někdo přikáže.“ Na to kněz odpověděl: „To máte svatou pravdu. Dělat něco z donucení není dobré… Ale pokud my dospělí víme, co nám Bůh ve mši svaté dává, pokud jsme přijali, že to s námi myslí dobře a že Boží přikázání, abychom světili sváteční den, je jeho darem pro nás, pak nemůžeme nechat naše děti duchovně hladovět. Pokud víte, co dětem prospívá a co jim ubližuje, nedovolíte, aby se zranily. Proto jsou nám svěřeny do péče, aby dostaly to nejlepší, i když tomu samy ještě dokonale nerozumí.“
A to je podstata toho, o čem Ježíš mluví. Chce, aby se náš duchovní život neopíral ani o touhu dobře vypadat a být chválen, ani lhostejnost maskovanou za svobodu. Ježíš chce, abychom svůj život s Bohem žili na základě živého vztahu s ním a do tohoto vztahu zasvěcovali nám svěřené duše.
Tomáš Halík v knize Oslovit Zachea píše: „Ohnisko Ježíšova sporu s farizeji můžeme – zjednodušeně řečeno – vidět ve sklonu farizejů vykládat Zákon jako systém příkazů a závazků, v němž už není místo pro živého Boha, – chápat morálku jako lidský výkon, který nenechává dostatečný prostor pro Boží milost, milosrdenství a lásku.“ A před tím nás Ježíš varuje. Chce, aby náš život nebyl jen bezobsažnou kulisou, ale měl skutečnou hloubku. Proto zkoumejme své nasměrování a ptejme se. Je pro mě Boží milost, milosrdenství a láska základem, na kterém stavím svůj život? Vnímám svůj život a všechno v něm jako úžasný, nezasloužený dar, za který jsem vděčný Bohu? Přijímám s důvěrou jeho odpuštění a uzdravení, kdykoli to potřebuji? Děkuji mu za to, že mě má rád, a prosím o to, aby jeho láska proměňovala moje srdce? Přijměme pozvání vydat se tímto směrem.
