Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého (Jan 14,15-21) | 24. května 2026
V dnešních textech vidíme hned dvojí obdarování Duchem Svatým. Nejprve přináší Ježíš Ducha Svatého svým ustrašeným apoštolům. Dostávají poslání odpouštět, jsou zbaveni strachu a naplněni radostí. Druhé obdarování přichází v den Letnic a vzniká církev s celým svým posláním. Nejen že učedníci nemají strach, ale jsou obdařeni dokonce odvahou vyjít do celého světa. Působení Ducha Svatého není jednorázová záležitost, ale je něčím tak samozřejmým a důležitým, jako že jsme lidé, co dýcháme vzduch.
Podívejme se blíže na událost ze Skutků apoštolů. Co tam všichni pospolu dělali? Slavili Letnice. Ale nejsou Letnice jako Letnice. Oni neslavili Seslání Ducha Svatého. Co tedy dělali? Byli doma a jedli chléb s máslem a medem. Proč? Slavili židovský svátek Šavu’ot. O tomto svátku si Židé připomínali darování Božího zákona (Tóry) na hoře Sinaj. Symbolem tohoto Zákona byly dva krajíce chleba, které připomínaly dvě desky Desatera. Tyto krajíce se mazaly máslem a medem. Máslem proto, že se stlouká z mléka, které je prvním pokrmem dětí. Mléko matky je pro ně nenahraditelné a pomáhá jim růst. Je tak symbolem Božího zákona, který pomáhá nám, Božím dětem, růst ve svatosti. Med pochází od včel. Včela je v židovství považována za nečistý hmyz. Díky své píli ale dává sladký med. Je znamením, že i člověk, který je hříšný, může díky horlivému zachovávání Božího zákona přinášet užitek a dobro.
A to, co platí o Božím zákonu pro Izraelity, platí o Duchu Svatém pro nás. Duch Svatý nám, Božím dětem, pomáhá růst ve víře. Uschopňuje nás k tomu, co my sami nedokážeme udělat. Dává nám schopnost konat dobro a žít k Boží oslavě.
A když jsem řekl, že seslání Ducha Svatého není něčím historickým, jednorázovým, ale má být naším každodenním chlebem, můžeme si to představit takto. Jako děti touží po mléku své maminky a pláčou, když ho nedostávají, i my bychom měli toužit po Duchu Svatém. On je naší potravou, naší silou, která nám dává růst. Bez něho zůstaneme zakrnělí. Když nás on posvětí a dá sílu, může i náš život přinášet dobré plody, tak jako včela přináší med. Ten je nejen dobrý, ale i léčivý. Nic ale není možné bez naší touhy po něm.
A jako se mateřské mléko někdy nahrazuje umělou výživou, i v církvi kolikrát dáme přednost morálce, tradici, předpisům. Nic z toho však nemůže fungovat bez moci Ducha Svatého. Jen tak budeme prožívat víru nikoli z povinnosti, nutnosti, ale svobodně a radostně.
To si dnes můžeme uvědomit. O to v tyto dny máme prosit.
