Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí (Mk 8,27-35) | 15. září 2024
Čas od času se setkáváme s dnešním evangelijním úryvkem. Ježíš se ptá: „Za koho mě pokládáte vy?“ A nás může napadnout: „Je skutečně potřeba na tuto otázku opakovaně odpovídat?“ Vždyť přece každou neděli ve vyznání víry opakujeme, že věříme v Ježíše, Božího Syna a našeho Spasitele. Není tedy zbytečné znovu a znovu přemýšlet nad tím, kdo je pro nás Ježíš?
Odpovědět si můžeme přirovnáním ke vztahu manželů. Takový vztah prochází různými etapami. Od zamilovanosti, přes každodenní spolupráci až po hlubokou úctu, zralou lásku a vděčnost. Ty jsou odměnou za vytrvalost ve zkouškách a za společné překonávání nástrah života. Čím víc poznávám a uvědomuji si, co pro mě můj partner vykonal, obětoval, tím víc si ho vážím. A zde je tedy na místě ta otázka: „Za koho mě pokládáš ty?“ Vědomě či podvědomě si ji musíme klást, abychom nad našimi vztahy přemýšleli, rozvíjeli je a všeho dobrého si vážili.
A to, co platí mezi lidmi, platí i o našem vztahu s Kristem. Žijeme s ním, nebo jen vedle něho, nebo v podstatě bez něho? Je pro nás Mesiášem – Bohem poslaným králem a Zachráncem, nebo jen známým, na kterého si vzpomeneme, když něco potřebujeme, ale jinak je nám víceméně lhostejný? To je jedna myšlenka.
Druhá se věnuje závěru evangelia. Petr nabádá Ježíše, aby se vyhnul oběti a utrpení. A my mu rozumíme. Také nechceme, aby ti, které milujeme, trpěli. Zvláště rodiče se snaží, aby děti měly prošlapanou cestu, nemusely nic řešit, měly vše, co by mohly potřebovat. Je ale lepší je učit zvládat obtížné situace, umět se zapřít, rozdělit, dát druhému přednost. To všechno ocení ve chvíli, kdy bude třeba nést svůj kříž. Je třeba se to naučit, protože to je nástroj posvěcení. Potřebujeme to při studiu, v práci, v manželství. Ježíš nám dal příklad. Obětoval se na kříži pro naši spásu. A my máme jít v jeho stopách. A to všichni a v každém věku.
Nemáme si hledat kříže hledat, ani nosit ty, které na nás chtějí uvalit druzí, když by chtěli zneužít naši dobrotu. Máme přinášet oběti, ke kterým nás volá Bůh. Toto je třeba pečlivě rozlišit. Ani Ježíš nedělal to, co po něm chtěli lidé, ale konal vůli nebeského Otce.
Dnešní evangelium přináší dvě výzvy: Abychom objevovali Ježíše jako Mesiáše, jako zachránce, který nás miluje, a proto se za nás obětuje. A pak, abychom ho následovali nejen v radosti, ale i v náročných situacích. Kéž se nám to daří.
