Text k zamyšlení u příležitosti 1. neděle postní (Mk 1,12-15) | 18. února 2024
První slova evangelijního úryvku nás mohou přivést k následujícímu příběhu.
Za pouštním otcem přišel bohatý kupec se svým mladým synem a řekl: „Otče, slyšel jsem, že jste ten nejlepší duchovní učitel, a tak za vámi přicházím s prosbou, abyste z mého syna učinil toho nejlepšího mnicha.“ Pouštní otec se na mladíka podíval a pravil: „To nejde.“ „A proč by to nešlo?“ podivil se kupec. „Zaplatím vám, kolik budete chtít!“ Mnich jen smutně pokýval hlavou a odpověděl: „Nejde to, protože vás za mnou nepřivádí duch pokory a lásky, Duch Svatý, ale duch ješitnosti a pýchy. A tomu já sloužit nebudu.“
Ježíše na čtyřicetidenní pobyt na poušti vyvedl Duch Svatý. To je důležitá informace. Máme-li prožít postní dobu s duchovním užitkem, potřebujeme vedení stejným Duchem jako Ježíš. Ve světě jsou módní různé postní výzvy: 40 dní omez jídlo, ať zhubneš a jsi zdravější, 40 dní se něčeho zřekni, ať si zvedneš sebevědomí, 40 dní konej dobro, ať máš spokojené svědomí. To všechno jsou dobré věci, ale míjí se s cílem postní doby.
Co je tedy cílem postní doby? Zastavení a ztišení. Je třeba se zastavit, abych se mohl na své cestě životem rozhlédnout. Je třeba se ztišit, abych poznal Boží vnuknutí. Každému, kdo se přiblíží sám sobě, vyvstane v mysli mnoho myšlenek. Je třeba rozlišit, které jsou z Ducha Svatého. Každý, kdo se přiblíží k Bohu, musí očekávat pokušení. Duchovní otcové by řekli: „Na duši, která se v chvatu světa zastaví a ponoří do ticha hned zaútočí ďábel se svými pokušeními a divoká zvířata, která jsou symbolem lidských vášní a svodů lidské přirozenosti.“ Ale to nás nemá znepokojovat. Když se necháme vést na poušť, nejsme tam sami. Bůh je s námi a nabízí nám mimořádnou pomoc a péči.
A zakoušení této Boží Otcovské péče nás pak vede k vděčnosti a lásce k Bohu. K radosti z Boha. V průběhu času tato radost sílí, až nás nakonec přeroste a my se o ni potřebujeme podělit s ostatními. Jdeme a hlásáme evangelium – radostnou zprávu o Boží blízkosti a moci. A to je cíl postní doby. Abychom byli schopni věrohodně předat svou zkušenost s Bohem.
Při všech postních inspiracích se nezapomeňme nechat vést Duchem Svatým. Dovolme mu, ať nás zavede na poušť – na místo, kde budeme mít na chvíli klid od světa, kde se budeme moci ztišit a ponořit do modlitby, která obnaží naší duši. Dovolme, aby se z hloubky naší mysli vynořily všechny myšlenky, vzpomínky, pocity (zvláště ty bolestné), které tak můžeme odevzdat Bohu. Přeji nám všem tento požehnaný čas.
