Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční (Jan 15,1-8) | 28. dubna 2024
Dnešní zamyšlení začněme pohledem na žalm. I ten je součástí bohoslužby slova. Na dnešní neděli připadá žalm 22. Toto číslo je pro židy symbolické. 22 písmen má hebrejská abeceda (alefbet). S jejich pomocí se dá vyjádřit jakékoli slovo a myšlenka. A protože myšlenkou a slovem tvoří Bůh, je pro židy číslo 22 symbol Božího díla.
Když si přečteme celý dnešní žalm, vidíme v něm veliké Boží dílo vykoupení. Tento žalm začíná nám dobře známým zvoláním:
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.“
Jsou to slova, která vykřikl Ježíš na kříži. Slova těžce zkoušeného, umírajícího člověka. V dalších verších zaznívá:
„Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou: Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, ať ho zachrání, má-li ho rád! Probodli mi ruce i nohy, spočítat mohu všechny své kosti. Zevlují, pasou se pohledem na mě; dělí se o můj oděv, losují o můj šat.“
Žalm je zde prorockou předpovědí utrpení mesiáše. Ve dvacátém verši však končí nářky a přichází prosba:
„Ty však, Hospodine, nestůj daleko, má sílo, pospěš mi na pomoc!“
Je to důležitý mezník, který mění situaci. Po něm přichází verše díků, které zazněly při dnešní liturgii:
„Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, uprostřed shromáždění budu tě chválit. Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, boj se ho, celé Izraelovo plémě! Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, neskryl před ním svou tvář, vyslyšel ho, když k němu křičel. … I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: ‚To udělal Hospodin!‘“
Celý tento žalm je tedy nejen proroctvím, ale symbolem našeho života.
V evangeliu pak slyšíme jedno z krásných Ježíšových „já jsem“. Připodobňuje se k vinnému kmeni, my jsme ratolesti, které mají nejen žít, ale žít plnohodnotný plodný život. A je zde také vážné upozornění na osud těch, které se oddělily. Co je tedy plnohodnotný plodný život? Jak už jsme si vysvětlili u žalmu 22, plnohodnotný život je ten, který důvěřuje Bohu. Je na něho napojen. Můžeme totiž dělat spoustu věcí, dokonce tolik, že už nám nezůstane žádný čas, ale bez něj přineseme nulový užitek. Spoluprací s Ježíšem získává hodnotu naše snažení i naše utrpení. Možná si řekneme, že se napojením na Ježíše vyhneme utrpení. Ale ani jeho samotného, toho nejspravedlivějšího, utrpení neminulo. Když nasloucháme druhým, zjistíme, že získání moudrosti a žití lásky je vždy spojeno s oběťmi.
Žalm 22. a Ježíšovo přirovnání k ratolesti na kmeni nám ukazují, že s Bohem směřujeme ke šťastnému cíli a že všechny těžkosti, kterým jsme vystaveni bez našeho zavinění, mají smysl.
