Duchovní slovo

Podej prst

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Lk 5,1-11) | 6. února 2022

Dnešní promluvu začneme jednou židovskou anekdotou. Jede Roubíček ve vlaku a do kupé k němu přistoupí židovský mladík. Sedne si a hned se Roubíčka zeptá kolik je hodin. Roubíček mlčí. Mladík se zeptá ještě jednou, ale odpověď žádná. Tak jedou dál a v kupé je ticho. Po delší době se na čas zeptá nějaký cizinec. Roubíček vytáhne stříbrné hodinky, koukne na ně o hned odpoví. Když pak cizinec vystoupí, mladík se na Roubíčka vyčítavě obrátí: „Proč se s nevěřícím se bavěj a se mnou ne?“ Roubíček se na mladíka podívá a říká: „Podívaj se, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych odpověděl, zeptáte se, kam jedu. Když vám to povím, budete se u mě chtít ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznají sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který nemá ani vlastní hodinky?“

Děj této anekdoty nám může připomenout první poslech úryvku dnešního evangelia. Ježíš chce na chvíli půjčit loďku, pak chce nalovit ryby, a nakonec vyzve Petra, aby se stal jeho učedníkem. České přísloví k tomu říká: „Podej prst a chytí celou ruku.“

Proč to říkám? Dnešní evangelijní událost je o povolání k víře a ke službě Bohu. A mnoho lidí toto povolání odmítá, protože se bojí, že by o něco přišli. Jsou opatrní jako onen Roubíček. Bojí se o sebe nebo o druhé. Kolikrát slyší mladí lidé od rodičů nebo manželé od svých protějšků: „Proč chceš jít do kostela i ve všední den? Proč potřebuješ chodit do nějakého společenství? Nepřeháníš to? Nestává se z tebe fanatik?“ Lidé se bojí, že by je víra a přátelství s Ježíšem mohla o něco nebo o někoho připravit. Někdy přijmou pozvání k víře, ale už mají strach, když je chce Bůh posunout o kus dál.

Dnešní téma nám odhaluje, že Ježíš nejedná podle přísloví, ale naopak nás chce čím dál víc přitahovat k sobě. Když mu dáme prostor, on nám dá mnohem víc. Zázračný rybolov je znamením, které si máme dobře zapamatovat. Kolikrát se stane, že máme málo času, a tak vynecháme modlitbu a vrhneme se do práce. A ta se nedaří tak, jak bychom chtěli. Ale když si uděláme čas, poprosíme o požehnání, svěříme své starosti a své blízké, je vše na svém místě. A my poznáváme, že se Pán stará víc, než si zasloužíme.

A v tom může být druhý problém, proč se lidé bojí více spolupracovat s Bohem. Připadají si nehodní. Jsme v pokušení, že se musíme nejprve zlepšit, abychom mohli s Bohem spolupracovat. Jenomže to je omyl. Petr nebyl dokonalý ani svatý. Sloužil Pánu takový, jaký byl. A Pán se postaral o to, aby v jeho službě dorostl do svatosti.

A jak tomu bylo s prvními apoštoly, tak tomu je i s námi. Nebojme se tedy zvát Ježíše do loďky svého života. On se postará… víc, než si zasloužíme.

Leave a Reply

Your email address will not be published.