Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí – Neděle Božího slova (Mk 1,14-20) | 21. ledna 2024
Dnes se vracíme k Markovu evangeliu, které, jak už jsme si říkali, nás bude provázet v nedělním cyklu po celý tento rok. Minulou neděli jsme si řekli, že spása člověka je společné dílo. Na jedné straně nás zve Bůh, na druhé straně očekává náš zájem, naši touhu. Mohli jsme si uvědomit, že nás Pán zve k následování, že v nás vidí to nejlepší. Dnes toto volání pokračuje.
V úryvku evangelia jsme svědky toho, kdy Ježíš povolává Šimona, Ondřeje, Jakuba a Jana. Povolává je takové, jací jsou, a tam, kde se právě nacházejí. Nepovolává obdarované, ale obdarovává povolané. A oni jeho volání přijímají, mnoho musí opustit, změnit. Ale jsou ochotní to udělat, protože po Ježíšovi touží.
I my jsme povoláni do Ježíšova týmu. A měla by to být pro nás pocta. Jsme povoláni k celoživotní spolupráci. I když každý trochu jiným způsobem. Není to povolání na neděli, na týden, na rok… na prázdniny či volné chvíle. Jsme povoláni, abychom žili své učednictví věrně a vytrvale za všech okolností, po celý život.
Minulou neděli jsem děkoval všem, kdo pečují o náš kostel o liturgii… dnes bych rád poděkoval z trochu jiného úhlu pohledu. Děkuji všem, kdo si svého povolání vážíte, prožíváte ho, nestydíte se za ně a svým postojem oslovujete druhé. Děkuji všem, kdo se nebojíte svůj učednický vztah s Ježíšem ukázat svým dětem a vnukům. Učíte je modlitbě, vedete je k lásce a úctě k bližnímu, ke vděčnosti za vše, co máme, k poslušnosti a vytrvalosti. Zvláště k vytrvalosti, když něco s Bohem a pro něho můžeme z lásky vykonat… ministranti, schola, ale i kdokoli jiný. Děkuji všem, kdo je motivujete svou přítomností na páteční mši svaté. Děkuji vám, kdo se scházíte jako společenství k modlitbě, kdo ve svých modlitbách nesete těžkosti jeden druhého. Děkuji těm, kdo pro svůj život, svou rodinu, své společenství přicházíte čerpat adorací eucharistie. Děkuji všem, kdo si všímáte, když někdo potřebuje pomoc a povzbuzení, když starší farníci potřebují přivézt na bohoslužby. Děkuji všem, kdo jsou ochotni udělat něco nad rámec běžného náboženského života, pomoci při organizaci farních aktivit a akcí, které mohou druhé povzbudit a přivést blíže ke Kristu. Děkuji vám, kdo nemáte pro Pána Boha vyhrazený den nebo hodinu, ale ochotně přijímáte kdykoli jeho pozvání. V neposlední řadě děkuji všem, kdo nasloucháte Božímu slovu, čerpáte z něho, přemýšlíte o něm, žijete ho a šíříte. Toto všechno a mnoho dalšího je podstata našeho apoštolátu.
A ještě jedna věc. V pátek jsme s našimi dětmi probírali „sítě“ povolaných rybářů. Řekli jsme si, že není síť jako síť. Některá může lovit, jiná zachraňovat. Dnes máme i síť internetovou, jakýsi virtuální prostor života, a v něm řadu sociálních sítí. Ty mohou být v rukách nepřítele nebezpečnou zbraní, ale v rukách záchranáře užitečnou pomocnicí. Nejen papežem Františkem jsme vyzýváni, abychom i v tomto prostoru rozvíjeli náš apoštolát a šířili Boží slovo. Je to už osm let, co mě oslovila měsíční výzva jednoho švýcarského grafika k vytváření biblických poselství. Tak jsme si s kolegou řekli, že je třeba využít všech schopností a vydat se touto cestou. Od té doby se snažíme téměř každý týden „vysílat“ Boží slovo (a z něho plynoucí moudrost a poznání) i tímto směrem. Být rybářem lidí znamená spolupracovat s Ježíšem na záchraně člověka pomocí všech dostupných „sítí“. Přeji nám všem, aby se nám náš apoštolát dařil jak tom skutečném životě, tak i v tom virtuálním prostoru, který využíváme.
