Text k zamyšlení u příležitosti 11. neděle v mezidobí (Mk 4,26-34) | 16. června 2024
Starší lidé si možná při vzpomínkách na náboženství vybavují katechismus, ve kterém byla vždycky otázka a pak jasná odpověď, kterou se učili nazpaměť. Dnes to mají děti v náboženství jiné. Otázky zůstaly, ale odpovědi jsou ukryté v textech a úkolech, nad kterými se musí zamyslet. Má to prostý důvod, na co člověk přijde sám, to si lépe zapamatuje. A také může přijmout jen to, čemu porozumí.
Podobně učil i Ježíš své učedníky. Mluvil k nim v podobenstvích, aby přemýšleli, hledali a sami nacházeli odpovědi. Jako dobrý učitel je při jejich hledání doprovázel a pomáhal jim. A s námi jedná stejně. Můžeme si představit Ježíše jako umělce, který ve svých podobenstvích nabízí obrazy, nad kterými můžeme přemýšlet, žasnout a nacházet v nich povzbuzení a poučení. A to stále znovu a znovu. V různých životních etapách a situacích nám ukazuje to, co potřebujeme. Důležité je umět se dívat s velkou pozorností. Na „obraz“ Božího slova, na Boží dílo. Umět mu dát svůj čas, zastavit se, vnímat do větší hloubky.
Pak tady máme dvě podobenství. To první – o hospodáři či zahradníkovi – vybízí k trpělivosti. Nikoli k pasivitě, ale k trpělivé spolupráci. Není vše jen na nás, není všechno hned, ale je třeba zasít, nechat růst, zalévat, čekat, sklízet. Jde o spolupráci naší lidské aktivity a spočinutí v Bohu. A to platí o rodině, o farnosti, o církvi.
Druhé podobenství je o hořčičném semínku. Zde mají velkou výhodu ti, co tady byli v pátek, kdy jsme si podobenství rozebrali s dětmi. Ježíš nás ujišťuje, že jsou důležité maličké zázraky, kterým dáme ve svém životě prostor. Nemusíme… a ani nemůžeme vykonat velkou věc, ale i to nejmenší, co vykonáme s upřímným srdcem, ne pro svou prestiž v komunitě, pro svou slávu a postavení, ale s láskou k Bohu, to má hodnotu v jeho očích. Říkali jsme si tady myšlenku sv. Matky Terezy, že v životě často nemůžeme dělat velké věci, ale můžeme dělat malé věci s velkou láskou.
Ptali se jednoho malíře, zda by mohl svůj obraz vysvětlit, ten ale žertovně odpověděl: „Kdybych to dokázal říci, nemusel bych malovat obraz.“ Kdyby stačilo nastavit pravidla, Bůh by to udělal. Ale on nám dává tyto obrazy a možnosti setkání, abychom se mu postupně učili rozumět. Po celý život. Aby naše přátelství bylo radostné, šťastné a postavené na lásce. Možná na to nemáme čas. Ale ten, kdo opravdu chce, si čas udělá.
