Přát si něco víc

Už jsme si tak nějak zvykli, že musíme projít těžkými dny velikonočního třídení a pak se vše v dobré obrátí. Někteří křesťané nabyli dojmu, že zmrtvýchvstání je takový happy end. Možná i proto někteří přijdou raději až v neděli. Ale Velikonoce nejsou o tom, že by jedna „úroveň“ příběhu překryla tu předchozí… Velikonoční poselství (velikonoční DAR) je celek. Jedná událost by bez druhé nemohla existovat. Proto je třeba tyto největší křesťanské svátky – naše svátky prožívat od začátku až do konce. I když dnes oslavujeme Ježíšovo vítězství nad smrtí – tou jeho i naší, nesmíme přehlížet události Zeleného čtvrtku i Velkého pátku. I dnes, a možná ještě víc, máme na sebe brát svůj kříž a nést ho s Ježíšem. Protože mu už aspoň trochu rozumíme.

Proto bych se rád na chvíli vrátil k modlitbě vděčnosti a spokojenosti Dayenu, kterou jsme o čtvrtečním večeru prožili. Má zajímavou stavbu. Děkujeme za něco, co jsme dostali, i když víme, že u toho Bůh nezůstal… že nám dal mnohem víc. Člověk má být vděčný za to, co dostal, ale stejně si má uvědomit, že s Bohem může jít ještě dál. Že Bůh má moc dát něco, co si zatím nedokážeme představit.

Marie v dnešním evangeliu měla jediné přání – důstojně dokončit Ježíšův pohřeb. Petr a Jan už asi ani žádné přání neměli. Trápili se smutkem z Ježíšovy smrti. Nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Ale přichází šok. Ježíšův hrob je prázdný. Utíkají se podívat, co se stalo. Prohlíží prázdný hrob a plátna a rouška je překvapí. Kdyby chtěl někdo ukrást mrtvého, určitě by se nezdržoval jeho rozbalováním a skládáním roušky. Popadl by ho a rychle by s ním zmizel. Dívají se na hrob s plátny a do mysli, do srdce se jim jako paprsek vycházejícího slunce vkrádá myšlenka: Že by to nebyl konec? Že by měl Bůh ještě něco většího, než jsme doposud zažili?

A další události jim říkají jasné „ANO“. Můžete si přát a očekávat mnohem víc. Ježíšův příběh neskončil, ale pokračuje a bude pokračovat pořád dál. Křesťanství není náboženstvím, které žije z minulosti, vzpomínkami na to, co bylo. Ježíš žije, kráčí před námi a volá nás, abychom ho hledali a nacházeli ve svém přítomném životě. Zve nás, abychom s ním „jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání“, abychom se s ním radovali jako jeho apoštolové.

Nejsme křesťané, abychom oprašovali prázdný hrob. Svatý Pavel nás ve druhém čtení vybízí: „Bratři (a sestry)! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“ V životě víry se nemáme spokojit s tím, co bylo. Máme si přát víc. Máme toužit, abychom nalézali živého Ježíše, který i dnes kráčí před námi a dává se poznat těm, kdo o setkání s ním usilují. To je výzva dnešní neděle.