Duchovní slovo

Připravte cestu

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle adventní (Lk 3,1-6) | 5. prosince 2021

„Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán.“ Obraz z evangelia nám může připomenout roztodivnou krajinu našeho vztahu s Bohem. Jsou mezi námi „propasti, údolí či hory“ a často si žijeme na „svém břehu“ a nezajímá nás, že je třeba jít vstříc Ježíšovu druhému příchodu. Často sice víme, co Bůh od nás očekává, ale schováváme se, někdy i vymlouváme, že je zbudování takové cesty skrze údolí a kopce nad naše síly. Přitom je to právě Bůh, kdo nám nabízí řešení situace. Je jen třeba žít v jeho přítomnosti, spolupracovat a nechat se vést. Povzbudit nás v tom může následující příběh.

Jeden horlivý mnich chtěl klášterním novicům připravit zpovědní zrcadlo, které by jim pomohlo růst v duchovním a řeholním životě. Vypracoval návrh a přišel s ním za opatem. Pravil: „Otče, můžete si to prohlédnout a doplnit to o hříchy, na které jsem zapomněl a které vy, jako zkušený zpovědník, považujete za důležité?“ Opat pohlédl na dlouhý seznam a pak odpověděl: „Starý mnich jako já má v podstatě jen jeden hřích.“ „Vážně?!“ Podivil se mnich. „Mohu se zeptat jaký?“ Opat se usmál: „Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že nad všemi hříchy ční jeden zásadní. A to, že nežijeme v dostatečném spojení s Kristem. Pak nám schází síla ve zkouškách a pokušeních. Není se o koho opřít v pochybnostech a trápeních a z toho pak pramení všechny pády a hříchy. ‚Jaké je tvé sepjetí s Kristem?‘ To je otázka, kterou je potřeba zkoumat a nad kterou je potřeba přemýšlet. Dokud se nevyřeší, nevyřeší se v životě nic. Když se vyřeší, vyřeší se všechno.“

Příběh nechce zlehčovat zpovědní zrcadla a vyznávání hříchů. Ty jsou pro náš duchovní život a růst velmi důležité. Proč? Protože jedině, když hříchy poznáme, přiznáme a vyznáme, otevře se cesta k jejich odpuštění, uzdravení a osvobození od zla. Pro nás i pro naše blízké. Zpovědní zrcadlo nám může pomoci poznat, čím ubližujeme druhým. Když si to uvědomíme, je důležité to odevzdat ve zpovědi Kristu. A to není vše. Nestačí jen hříchy vyznat. Je důležité učinit krok k uzdravení našich vztahů. Jít a poprosit o odpuštění ty, kterým jsme ublížili. Zvláště svým nejbližším: manželovi, manželce, dětem, sourozencům, přátelům…

A pak tady máme ještě poznatek z našeho příběhu. Kromě jednotlivých hříchů je třeba zkoumat i základ, na kterém stavíme svůj duchovní život. A tím je náš vztah s Kristem. Jedině on, pokud budeme svůj život prožívat s ním, může naše snažení přivést k cíli. Jedině on může uskutečnit přestavbu naší vnitřní krajiny: srovnat údolí, zprůchodnit kopce. Otevřme mu svá srdce, naslouchejme mu, prožívejme s ním své dny. A jeho milost se na nás projeví.

Leave a Reply

Your email address will not be published.