Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mt 17,1-9) | 5. března 2023
Jedna z nenápadných skutečností dnešního evangelia je, že Ježíš učedníky vede k výstupu na horu a pak se s nimi vrací zpět. Učedníci přijímají pozvání, jdou s Ježíšem, prožijí s ním mimořádné setkání a posilněni se společně s ním vracejí ke svým povinnostem i novým výzvám. Jak jsme si říkali v pátek s dětmi, jde o pozvání k modlitbě. Ba co víc, můžeme v tom spatřovat předobraz slavení mše svaté. I na ni nás zve sám Kristus. A když jeho pozvání přijmeme, otvíráme si tím cestu k zázraku proměnění.
Toto proměnění se ale netýká jen Ježíše. Když se na hoře mění Ježíšova tvář a šat, v tu chvíli se učedníkům mění srdce. Probouzí se v nich úcta ke Kristu a ochota přijmout své poslání, žít podle Božího zákona (Mojžíš) a naplnit proroctví (Eliáš). A tak tomu může být i s námi při slavení každé mše svaté. Co pro to můžeme udělat?
Odpovědět si můžeme pohledem na turisty. Někteří chodí po horách, aby je pokořili. Vyjdou na kopec, rozhlédnou se a stačí jim dobrý pocit zdolaného cíle. Jistou podobnost můžeme najít u křesťanů, kteří přijdou do kostela na poslední chvíli a se závěrečnou slokou utíkají ven. Zvládli náboženskou povinnost a mají dobrý pocit ze zdolaného úkolu.
Ale jsou i turisté, kteří kráčejí společně s ostatními, na kopci pozorují krajinu, kochají se krásou přírody, fotografují, rozloží piknik a nikam nespěchají. Užívají si atmosféru, kterou nikde jinde nenajdou. Vrací se povzbuzeni, načerpaní pro další povinnosti.
Takovým postojem bychom se měli inspirovat v duchovním životě, v prožívání mše svaté. Spolu s Petrem mějme touhu setrvat v blízkosti zázraku. Tak, jako se proměnila Ježíšova tvář a šat, tak se proměňuje chléb a víno v Tělo a Krev Krista. On svou část zázraku plní vždy. Ale jestli dojde i k proměně našeho srdce, jako k tomu došlo u učedníků, to záleží na nás. I přes Petrovu touhu se nakonec učedníci musí zvednout a jít ke svým úkolům. Tak i my máme čerpat k tomu, abychom byli posláni.
Přijímejme toto setkání s Kristem jako něco mimořádného. Každá, i ta nejvšednější mše svatá, nás má posilnit a v našem poslání. Povzbuzujme se v tom. Jednou budu povzbuzením já tobě, příště ty mě. Jednou mě povzbudí soused, jindy budu povzbuzením já pro něho.
Děkuji vám všem, kdo přicházíte na mši svatou s touhou a radostným očekáváním. Kdo se zapojujete do modliteb, zpěvu a čerpáte z jeho blízkosti.
