Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí (Mk 10,17-30) | 10. října 2021
Dnešní evangelium není o odevzdání majetku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je školou, jak dozrát od sobeckého postoje „já chci mít bohatství a dary“ ke zralému postoji „já chci být pro druhé obohacením a darem.“ S dětmi jsme si již princip vysvětlili pomocí pohádky. Že to je Bůh, kdo nás činí skutečně bohatými. Ale začněme od začátku.
Přichází mladík, který chce sice dobrou věc – věčný život, chce ho ale získat vlastními silami, svou dokonalostí. Chce mít vše ve svých rukách. Ale Ježíš mu ukazuje, že na to nemá, že sice hledá správný cíl, ale jde špatnou cestou. Ukazuje jemu i nám, že spásu si nemůžeme zasloužit, ale můžeme ji přijmout jako Boží dar, pro který je třeba se vzdát všech jistot, spoléhání na sebe a konečně i závislosti na majetku.
Tuto skutečnost hezky vystihuje obrázek. Je na něm náruč dítěte, která je plná nejrůznějších hraček. Naproti němu stojí táta a nabízí mu krásný zabalený dárek. Aby si ho dítě mohlo vzít, musí nejprve pustit své staré hračky. Dítě stojí, přemýšlí, otec trpělivě čeká a povzbuzuje: „Věř mi, stojí to za to.“ Je to dilema. Jak se dítě rozhodne? Uvěří tátově lásce?
Dnešní evangelijní úryvek nám ukazuje zbožného bohatého muže, který poklekl před Ježíšem, žádal jistotu věčného života a dostal nesplnitelný úkol. Biblisté říkají, že hlavním hrdinou této scény je sám evangelista Marek. V první chvíli to vzdává a odchází, ale po čase se vrátí a stane učedníkem, evangelistou, mučedníkem… světcem. Jak se to tak mohlo stát? Pomohly mu k tomu čtyři věci. A jen jednu musel udělat on. To ostatní udělal Bůh.
Nejprve přichází, pokleká a ptá se v modlitbě. Ježíš na něho s láskou pohlédne, vyzve ho k následování a dá mu čas k obrácení. Zarmouceným odchodem mohlo všechno skončit. On se ale očividně nechal poučit. Přijal svůj omyl a Ježíšovo řešení.
Pán Ježíš čeká na náš první krok, projev touhy, skutek důvěry, i když mnohdy nedokonalý. Na něm může postavit celou naši záchranu. Boží láskyplný pohled, výzva k následování a čas. To jsou tři Boží kroky, které mohou navázat na jeden náš. Kéž i my můžeme zakusit sílu opustit staré jistoty a přijímat skryté dary, které má Pán pro nás připraveny.
