Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Mt 13,44-52) | 30. července 2023
Události prvního čtení a podobenství z evangelia nabízejí výzvu jako z pohádky. K výzvě se pak přidává i zajímavá zápletka. Je zde dotaz na splněné přání. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Naplní se jen přání, které si opravdu v hloubi srdce přejeme.
Tak tedy… nejprve vidíme nabídku pro krále Šalomouna v jeho nelehké politické situaci. Šalomoun si mohl přát spoustu věcí… praktických, krásných, honosných… hodných krále. Přeje si moudrost. Dostává ji. A spolu s ní i všechno ostatní.
Nabídka daru pro Šalomouna se odráží i v Ježíšových podobenstvích. Mezi řádky zní otázka: „Po čem opravdu toužíš? Co je v hloubce tvého srdce? Toužíš po tom opravdu nejcennějším?“
Někdy si ve zpytování svědomí uvědomujeme, co všechno zaměstnává naši mysl, co nám vyplave při modlitbě, při mši svaté na povrch. Někdy to dokonce vyznáváme jako hřích roztržitosti nebo ještě víc, hřích špatných myšlenek. Přitom jde často o důležitou zkušenost. Pokud se toto odhalení děje před Bohem, nemůže nám uškodit. Jsme totiž před Boží tváří. Je dobré vstoupit do hlubin svého vědomí. A proto může být dobré i to, když vyplavou věci špatné. Neodpuštění, závist, pomsta, hříšné touhy. Nebojme se toho. Nebojme se toto všechno Bohu odevzdat k uzdravení, k „opravení“. Takový úklid nám umožní dojít až k těm nejhodnotnějším přáním.
Boží slovo nás dnes vede k poznání, že nejvnitřnější touha, která je do člověka vložena, souvisí se získáním opravdového pokladu. Tím je vše, co souvisí se získáním nebeského království. Jeho přijetí nás naplňuje opravdovou radostí. Někdy nás to stojí velké úsilí, někdy to bolí, někdy se musíme něčeho vzdát, někdy je to dlouhý proces, ale stojí to za to.
Nebojme se nabídnout všechny své síly k tomu, abychom opravdu toužili po opravdovém pokladu. Ježíš nám dal příklad. Sám nabídl vše, aby získal jako svůj největší poklad nás.
