Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Těla a krve Páně (Jan 6,51-58) | 7. června 2026
Jedním z předobrazů eucharistie ve Starém Zákoně je mana. Je velmi zajímavé, co o ní říká Talmud (něco jako židovský katechismus). Mana byla dána lidu jako zázračný pokrm od Boha. Chuť této many byla podle Talmudu závislá na tom, jaký byl člověk, který ji jedl. Pro spravedlivého byla sladkým chutným pokrmem, pro člověka hříšného mohla mít hořkou chuť. Tento příměr můžeme vztáhnout i na eucharistii. Ne tedy co do vnější chuti ani co do větší či menší přítomnosti Krista. Ta je stejná a neměnná. Jde ale o užitek, jaká nám může přinést. Záleží tedy na každém člověku, co s námi svaté přijímání udělá. Opět nemyslím vnější postoj svatého přijímání, ale naši vnitřní úctu, upřímnost a odhodlání. A také, jak Boží obdarování využiji v dalších krocích života. V odpuštění, usmíření… jak v nás rozmnoží úžas nad Božím darem a ochotu ještě více utvářet rodinu Božích dětí.
Dnešní slavnost nás chce vnitřně vyzdobit, protože to je důležité. A tak si ještě dopřejme dvě kytice myšlenek. První je od sv. Jana Maria Vianneye: „Když se nám dobrý Bůh chtěl dát ve svátosti své lásky, vložil do nás touhu, kterou dokáže naplnit jen on sám. Vedle této krásné svátosti jsme my jako onen člověk, který žízní umírá u řeky, ač by mu přece stačilo jen to, aby svá ústa ponořil do vody. Jsme jako člověk, který vedle pokladů zůstává chudý, a přece by mu stačilo pouze natáhnout ruku k onomu pokladu. Kdo správně přijímá Krista, ztrácí se v Bohu jako se ztrácí kapka vody v oceánu. Není možné je od sebe oddělit. Kdo z nás, milé děti, by se nechtěl navěky ztratit v této propasti lásky?“
S velkou láskou píše o Kristu v eucharistii sv. František z Assisi, to je ta druhá kytice: „Ukazuje se nám v tomto posvátném chlebu stejně, jako se kdysi zjevil svým apoštolům v pravém těle. Na vlastní oči viděli jen jeho tělo, ale věřili, že je Bůh, protože ho kontemplovali očima Ducha. I my na vlastní oči vidíme jen chléb a víno, ale musíme vidět dále a pevně věřit, že toto je jeho nejsvětější Tělo a Krev, živá a pravá. Takto náš Pán zůstává neustále se svými následovníky, jak slíbil.“
Nechejme se tedy dnes vyzdobit, ať jsme každý oltářem, ve kterém se naplňuje touha po Bohu. Ať jsme tou kapkou ztracenou v oceánu Boha. Ať jsme učedníky, kteří sice vidí chléb a víno, ale vírou se opíráme o Ježíše živého a pravého.
